Efektivita činnosti Senátu Parlamentu České republiky je podobná. Nezabývá se státním rozpočtem, nevolí už ani prezidenta, zdá se být vcelku zbytečný. A komplikuje vládě její zahraniční politiku, byť mu to podle Ústavy nepřísluší.. A tak do něj směřují nejrůznější bizarní figury, které by jinak už přes velkou a někdy i pompézní snahu pravdoláskařských médií byly dávno po politické smrti. V tomto případě mám na mysli zejména Michaela Žantovského, který se posledních třicet let vyhříval v záři údajné duchovní spojitosti s V. Havlem.
Nevím, jakým byl M. Žantovský diplomatem. Soudě podle toho, co se psalo o jeho diplomatických misích, tak neudělal žádnou vážnou chybu. Ale je otázka, čemu vlastně v USA, Izraeli a v Británii na svých misích prospěl. Vzpomínám si, když jsem na konci roku 2005 měl odletět na státní návštěvu Izraele jako český premiér, při vstupu do letadla v Praze mě dostihl telefon Žantovského, tehdy českého velvyslance v Izraeli, který mě krajně dramaticky nedoporučil státní návštěvu v Izraeli. Je pravda, že izraelský premiér Šaron upadl pár dní předtím do kómatu po záchvatu mozkové mrtvice. Ale tak jako každý z nás, tak i on byl nahraditelný. Okamžitě začal fungovat jeho zástupce Ehud Olmert a státní návštěva se bez problémů mohla konat. Bylo to prostě chybné doporučení českého velvyslance. Zbytečně ztratil nervy. Olmertova pozice byla v tu chvíli silná a nikdo jiný prostě nebyl k dispozici. Být první státní návštěvou u budoucího premiéra Izraele by nebyla špatnou devizou pro Českou republiku.
Teď Žantovský vystupuje ve své senátní kampani pod hesly: Zkušenost, lidskost, odvaha. Četl jsem si některá jeho veřejná vyjádření z posledních dní, umístěná na jeho webu. Jsou to vlastně zcela bezobsažná žvanění o tom, jak vypadá svět podle Žantovského. Pro pravicové voliče spouští známou mantru o politicky závadových osobách: to jsou komunisté na prvním místě, dále Václav Klaus a Andrej Babiš. Nemusím mít rád Klause, ani Babiše, ale musím říci, že za nimi aspoň něco zůstalo vidět. Myslím tím výsledky jejich práce. U A. Babiše zejména v oblasti podnikatelské činnosti.
Co ale zůstává za Žanstovským, to tedy nevím. Snad, že dělal přidržtašku panu prezidentu Havlovi. Ale to je asi tak vše. Co ale vidím jako závažnější, je to, že Žantovský je už léta ředitelem Knihovny V. Havla. To by zajisté nebylo nejhorším doporučením pro voliče, ba přímo naopak. Ale tato knihovna byla, a možná ještě je, financována z prostředků zkrachovalého uhlobarona Zdeňka Bakaly. Ten proslul tím, že spolu se svým společníkem dokázal vybrabčit z největší důlní společnosti OKD podle expertních odhadů během svého zhruba desetiletého působení nějakých 100 – 120 mld. Kč. A tyto peníze investoval vesměs mimo republiku. Poté, když cena uhlí šla strmě dolů a „jeho“ OKD se propadlo do červených čísel, evakuoval se rychle z této společnosti. A ztráty nechal k řešení státu. Nechci už ani připomínat strašlivou epizodu s (ne)prodejem více než 43 tisíc hornických bytů jejich nájemníkům. Prodal těmto lidem střechu nad hlavou a je jen otázka, za kolik to bylo. Za 20, 25 anebo 30 mld. Kč. Prostě přítel lidu jak se patří. Vlastně po dlouhá léta sponzor M. Žantovského a jeho aktivit v knihovně. Prostě úžasní chlapci.
Je zajímavé, že se tato fakta vůbec nedostávají na povrch ani teď, před volbami. Když jsem kandidoval já, a to kamkoliv, prokádrovala mě média nelítostne jakéhokoliv, byť sebedrobnějšího sponzora mé volební kampaně. Žantovského finanční profil zůstává ovšem nedotčený. Je vůbec skandální, že se tento člověk dlouhá léta zaměstnaný za Bakalovy peníze vůbec odváží kandidovat do Senátu. Doufám, že budou mít voliči rozum a ponechají jej tam, kam patří. Tedy v minulosti.
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
