Tedy, pod nejrůznějšími záminkami. Důvodem, proč Petr Pavel vyhledává stálé politické konfrontace, je, že za necelé dva roky jde do prezidentských voleb. A pokud se objeví nějaký jiný, silný prezidentský kandidát, tak je po Pavlově prezidentství veta. A toho se obávají lidé, kteří obklopují prezidenta Pavla jako paraziti. Ti různí Žantovští, Kolářové a další? Co s nimi pak bude?

Budou prostě bez vlivu a půjdou (možná) zpátky makat, to je celé. Těm z nás, kdo mají zájem na správném rozvoji státu, je jasné, že v nejvyšších patrech politiky, tím myslím v nejvyšších patrech výkonné moci státu, nemůže jeden ústavní činitel v zahraničí říkat hot a druhý čehý.

Představa, že prezident Pavel si vynutí přes většinu ústavních soudců, které jmenoval za dobu svého působení v úřadu, neústavně účast na summitu NATO v Ankaře, musí každého rozumného člověka zděsit. Premiér a ministr zahraničí budou v Ankaře obhajovat rozumnou výši zbrojních výdajů státu. Petr Pavel, tedy prezident bez jakékoliv odpovědnosti ke státnímu rozpočtu, se může dožadovat čerpání vojenských výdajů za pár let na cílové úrovni pěti procent HDP. To by znamenalo fakticky vynaložit přes 400 miliard korun. Tedy každá pátá koruna, která přijde do státního rozpočtu jako jeho příjem, bude vydávána na zbrojní výdaje. K potěše zbrojařských koncernů. Už z tohoto čísla a z této číselné relace je zřejmé, že to přesahuje kapacitní možnosti českého státního rozpočtu.

Ale prezident Pavel zřejmě zastupuje jiné zájmy, nežli jsou zájmy občanů České republiky.

Zbrojaři by měli dát Pavlovi podobnou medaili za zásluhy o jejich byznys, jakou dostal od svých politických přátel Čvančarové a Marhoula za jakési pofidérní zásluhy o festival psychiatrické léčebny v Bohnicích Mezi ploty. Je opravdu zajímavé vidět, jak se ti chlapci a děvčata ze skupiny pražské kavárny, navzájem umí podporovat. Je to takový způsob samoplození. Ty pro nás uděláš tohle, my tě oceníme, a pak zase od nějakého jiného přítele pražské kavárny dostanete penízky ze státního fondu kinematografie na financování nějakého nesmyslného filmu, který bude k nekoukání.

Ale zpátky k Petru Pavlovi. Další utkvělou představu, kterou má náš pan prezident, je, že bychom měli opět začít, jako stát, přispívat na muniční iniciativu pro Ukrajinu. Ještě před rokem na ní přispívalo 18 států, teď už je to jenom devět. Politické elity už i v Evropě zkrátka dostaly rozum, už se jim nechce platit na ztracenou věc Ukrajiny. Ukrajina na bojišti prohrává, přestože ekvilibristika českých žurnalistů a mediálních domů jdoucí opačným směrem nebere konce kraje. Je to viditelné. A tak tonoucí se stébla chytá.

Já si na rozdíl od Pavla myslím, že tím hlavním důvodem je jejich rozumná úvaha. Hlavní příčinou podle Pavla je, že sice Češi organizují muniční iniciativu, ale neplatí na ní. A mělo by se to prý změnit. Tolik vzkázal pan prezident ze své cesty po pobaltských státech. Tedy po státech, které diskriminují své početné ruské menšiny. Pravděpodobně proto, aby je nahnaly do náručí Kremlu.

A právě tito militanti z Pobaltí a také náš pan prezident si přejí, aby válka s Ruskem pokračovala i nadále. Soudný člověk si to nepřeje, V každém případě si vzpomínám na jedno číslo, které někdy před dvěma lety zveřejnil Kielský Institut pro hospodářství, jenž vyčíslil naši tehdejší pomoc Ukrajině tehdy v souhrnné hodnotě 200 miliard korun. Myslím, že už to stačilo. Sami máme málo, nemůžeme vyhazovat peníze z okna.

Vyšlo na Vasevec.info. Publikováno se souhlasem vydavatele

Psali jsme:

Jiří Paroubek: USA a Irán - hra na sraba

Jiří Paroubek: Nevidím důvod blábolit o smíření

Jiří Paroubek: Trapný pokus Kosatíka o přepis českých dějin

Jiří Paroubek: Štvaní proti prezidentu Benešovi vyvrcholilo