Obří kongres v Pekingu se zabýval vytvářením nové "Hedvábné stezky“, tedy projektem čínské vlády, na kterém už dnes participují desítky zemí, zejména v Asii, v Africe ale také v Evropě, pod názvem Silk Belt and Road.

Kromě čínského prezidenta Xi a ruského prezidenta Putina stálo zato pozorně vyslechnout celou řadu dalších představitelů států. Zejména mě zaujali reprezentanti postsovětských středoasijských republik. Je pravda, že na takovém kazašském exprezidentu Nazarbajevovi, který zůstává nejmocnější figurou své země i poté, co úřad hlavy státu předal svému nástupci, byla vidět stará sovětská řečnická škola. Projev byl zcela nezajímavý formou, ale obsahem pozoruhodný. Exprezident hovořil o tom, jak jeho zemi protínají nové rychlostní železnice, silniční magistrály a jak to pomáhá Kazachstán modernizovat.

V každém projevu asijských vůdců bylo něco pozoruhodného. Tak např. pákistánský premiér perfektní angličtinou hovořil o vybudování dálnice (přesněji o dokončení výstavby dálnice) od čínských hranic až po přístavní město na pákistánském pobřeží Indického oceánu. To vše za čínské peníze.