Ještě před jednáním Poslanecké sněmovny o vydání Parkanové jsme mohli slyšet z úst premiéra Petra Nečase, že v české politice nebudou vládnout plukovníci a podplukovníci.

Při samotném jednání o vydání Parkanové pak exceloval ministr financí Miroslav Kalousek, stranický kolega Parkanové, který ve svých parlamentních projevech předvedl celou řadu v podstatě hysterických útoků na policii, a dokonce volal různým policejním představitelům, včetně policejního prezidenta Petra Lessyho. Kalousek sice tvrdil, že jeho telefonáty nebyly snahou policejní šéfy zastrašit, ale ti jeho aktivismus interpretovali poněkud jinak.

Politiky, jak se zdá, neznervóznila jen konkrétně kauza Parkanové, ale obecně také skutečnost, že policejní prezident je podle současné právní úpravy v podstatě neodvolatelný, pokud se nedopustí trestného činu. Lessy i jeho policejní sbor si to zřejmě vyložili tak, že se mohou pustit i do vyšetřování kauz, v nichž figurují politici, a v ještě obecnější rovině tak, že si nemusí nechat od politiků, tak jako v minulosti, vše líbit.

Specifikou rovinou problematických vztahů mezi vládními politiky a policií je pak skutečnost, že představitelé občanských demokratů i TOP 09 považují Lessyho za člověka Věcí veřejných, protože ho do funkce prosadil bývalý ministr vnitra za Věci veřejné Radek John. Jelikož spolupráce obou stran s Věcmi veřejnými neslavně skončila, obávají se nyní někteří vládní politici evidentně toho, že Lessy plní jakési temné zadání véčkařů a jejich faktického lídra Víta Bárty.

Navzdory tomu, jak problematické vztahy mezi vládními politiky a Lessym jsou, by přece jen bylo v ideálnějších politických poměrech, než jsou ty české, možné očekávat, že se situace po vydání Parkanové uklidní. Jenže konflikt pokračuje na obou stranách.