Ještě zřetelněji pak tyto instinkty vystupují na povrch, když dojde na nějakou mezinárodní krizi. V takových případech si můžeme být jistí, že komunisté budou mluvit stejným jazykem a snášet stejné argumenty jako Kreml.

Pro leckoho může být tato příchylnost českých komunistů k pozicím současného Kremlu matoucí. Vždyť Vladimir Putin je představitelem režimu, který bychom mohli označit za jakousi odnož neofašismu, v němž hraje prim etnický nacionalismus a tradiční ruský imperialismus. Ani s ruskou komunistickou stranou se Putin nijak nemazlí, pokud ho kritizuje.

Co tedy české či ruské komunisty se současným Kremlem spojuje? Především je to v podstatě odpor k Západu a jeho hodnotám. S tím pak souvisí celá řada dalších postojů, jako je preferování vlády silné ruky na úkor parlamentarismu, který komunisté vždy vnímali jako dekadentní a slabošský. Když už podle pravidel parlamentarismu musí hrát, přizpůsobí se a rádi pak mluví o vládě zákona, pravidlech hry a mezinárodním právu. Nebo bouří proti zkaženostem liberální demokracie, jako je korupce, způsobem, který navozuje dojem, že jim jde ze všeho nejvíc o očistu tohoto systému.