Dienstbier má ve srovnání s mnohými předáky ČSSD nejen potřebné charisma, ale i pověst bojovníka s korupcí. Ve straně byl takříkajíc „upozaděn“ i proto, že vítězství bývalého předsedy sociální demokracie Miloše Zemana v prezidentské volbě posílilo pragmatiky a technology moci, kteří s nostalgií vzpomínají na časy opoziční smlouvy s Občanskou demokratickou stranou. Dienstbier opoziční smlouvu vždy odmítal jako korumpující politické aranžmá.
I proto jsou výzvy, aby založil novou stranu svým způsobem logické. Nejenže se nezdá, že by on sám měl v ČSSD v příštích letech dobré vyhlídky, ale navíc by mohl postavit alternativu vůči straně, která, zdá se, po jistém ideovém vzepětí v posledních letech sklouzává zpět do zajetých kolejí české stranické politiky, v níž má navrch technologie moci nad idejemi a veřejnou službou.
Dienstbier ovšem myšlenku nové levicové strany odmítá. Tvrdí, že nové strany v českém politickém prostředí buď rychle krachují nebo se stanou obětí nejrůznějších šíbrů, kteří cítí novou šanci. Podle Dienstbiera je mnohem důležitější pracovat trpělivě na kultivaci stávajících stran.
Uznává přitom, že takový úkol nebude snadný. Existující strany, zejména ty parlamentní, jsou pevně v rukou politiků, kteří nejsou změnám příliš nakloněni. A když už se podaří vyhrát bitvu, v níž se do čela významné strany dostanou politici, kteří by změny rádi prosazovali - jako se to stalo na sjezdu ČSSD v roce 2011, kdy se do čela dostal Bohuslav Sobotka a do pozice místopředsedy byl zvolen právě Dienstbier - dostanou se tito politici eventuálně pod tlak „starých struktur“.
Dienstbierova nechuť k případnému založení nové strany má i další důvody. Projekt nové strany není levná záležitost. Když už se podaří získat na rozjezd potřebné prostředky, dost často přicházejí od podnikatelů, kteří mají s takovou stranou nějaké vlastní, ne vždy průhledné záměry.
Navíc sociální demokracie je zavedená značka. Nová strana demokratické levice by jen těžko mohla být založena na zásadně odlišném programu. Spíš by se lišila jen stylem svých předáků a politickou kulturou. Přičemž, jak správně upozorňuje Dienstbier, kde takové lidi vzít?
V české společnosti existuje rozšířená představa, že existující politici za moc nestojí, protože slušným a nadaným lidem se do politiky nechce. Jenže lze oponovat, že i současní politici jsou ve skutečnosti jen odrazem reálného stavu společnosti, a že tedy, jak upozorňuje Dienstbier, není vůbec jisté, že by nová strana byla o moc lepší, než ty existující.
Změna politiky podle něj tak přijde nikoliv v podobě nových stran, ale spíše v podobě postupné společenské změny, kterou si musíme takříkajíc „odpracovat“ i v rámci občanské společnosti, a která si vynutí i změny v existujících politických stranách.
To neznamená,že nové strany nemají žádnou šanci na úspěch. Mají, ale týká se to bohužel především populistických projektů, které zužitkují velkou míru frustrace ve společnosti s pomocí jednoduchých hesel.
Komentář zazněl v pořadu Názory a argumenty na Českém rozhlase Plus. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
