Takové úvahy jsem se také dopustil a došel jsem k závěru, že jejich umístění v kalendáři těsně za sebou má vlastně hluboký symbolický význam. V obou případech jde o připomenutí osobností středověku, byť od sebe časově dost vzdálených, mezi 9. a 15. stoletím uplynula přece jen dost dlouhá doba. V obou případech jde především o muže ducha a myšlenek, ne o významné státníky nebo vojevůdce a význam všech tří myslitelů daleko přesáhl hranice naší země. To je to, co je spojuje.

Jan Hus,mistr Pražského vysokého učení požadoval jak na půdě univerzity tak ve veřejných vystoupeních překonání krize své doby nápravou zlořádů v životě církve, která měla být vzorem i pro světský způsob života. Ohrožení mocenských pozic a velkých majetků, dnes bychom řekli penězovodů, se neodpouští a když neodvolal ani tváří v tvář nejvyšší autoritě církve, koncilu, byl zavražděn bestiálním způsobem. Lidmi jejichž morální profil byl tím chatrnější, čím silnější byla jejich moc. Nezastavili se ani před opakovanou vraždou, stejným způsobem, v případě Husova přítele a obhájce, Jeronýma Pražského. Kostnické vraždy vyvolaly bouři přerůstající v Husitské hnutí, které se stalo nejen myšlenkovým kvasem ale dokázalo udržet a obhájit svou ideu i vojensky proti křižáckým výpravám z celé Evropy. Obhájilo se na koncilu v Basileji a dalo vyrůst osobnostem, jakými byli Jiří z Poděbrad a Jan Amos Komenský a stalo se základem evropské reformace, která dodnes ovlivňuje způsob života mnoha zemí v Evropě i v Americe.