Na rozdíl od Oldřicha Černíka, tenkrát jednoho z NAŠICH symbolů Pražského jara, taky komunisty, který, když ho symbol vždy nezdolné ambicióznosti Husák vylučoval v jednasedmdesátém roce z KSČ, pronesl kajícně: "Posral jsem pozici i čest". Koneckonců i další symbol čehosi nemravného Antonín Kapek se alespoň ihned po převratu z opožděné mravnosti oběsil, když mu nevyšlo zasebevraždění se zastřelením. Anebo ze strachu? Kdo ví.
Netruchlím nad Bilakem, přenechám toto blízkým pozůstalým. Dětem a vnoučatům, měl-li jaké. Ty budou starého dobrého taťku a dědečka oplakávat a jejich slzy nebudou jistě krokodýlí. Chápu.
Pamětníci teď jistě vyrukují s oněmi rádoby vtipnými šplechty o "panu Nenasakovi", stejně jako svého času uřehtávali se u "děte Kapku dál", či ještě dřívěji o tom, jak budoucí prezident Antonín Zápotocký za každé darované pivo v kladenské putyce zařehtal. Humor má tenhle národ holt v krvi. Ale co pětadvacet let po Listopadu s těmi symboly?
Filozofující umělec Jan Kotík (abych ten umíráček nad symbolem nekalosti zkulturnil), použil na obraze ze 70. let citát z textu irského dramatika a romanopisce Samuela Becketta: "Běda tomu, kdo vidí symboly". A když připustíme, že symbol může být několikavýznamový, kladu si otázku, kdy a jak se konečně vyrovnáme s oním významem symbolu, jenž neslouží k označení nějakého abstraktního pojmu, což odpovídá spisovateli i malíři, nýbrž s významem, označujícím cosi, kohosi konkrétního v prostoru a čase. Čeho je symbolem například plzeňský hejtman pan Václav Šlajs, někdejší vysoký politruk v Československé lidové armádě, který dnes - stejně jako Biľak - také považuje svůj život za čistý? Symbolem kariérismu nebo tehdejší víry v cosi ušlechtilého? Věřím na možné myšlenkové přerody. Ale u těchto?
Měl jsem v polovině 60. let tu čest se s jedním takovým majorem osobně seznámit. Nedovolil mně mít v kasárnách fotografii sestry v uniformě, a s jejím dopisem, klidně odeslaným z vojenského kempu u Jeruzaléma, zabaveným při osobní prohlídce, běžel na ministerstvo národní obrany, kam mě následně převezla eskorta, abych se zpovídal. Kdybych byl starší a bylo to o deset let dřív, dnes bych k vám nepromlouval. Vsaďte se.
Post skriptum: "Děvčata, co říkáte tomu, že je Vasil Biľak po smrti?" zeptal jsem se dvou třicetiletých mně milých dívek lesbické orientace. "Nevíme, kdo je Biľak, ale jsme smutné, včera nám zemřel křeček," reagovala jedna z nich.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
