Žijeme ve světě, kdy Merkelová objíždí africké státy a žadoní, aby přijali číst migrantů. Nikdo jí na to nejde, protože pro jejich politické představitele, ale i rodinné příslušníky migrantů je prostě výhodné, aby odcházeli do civilizovaného světa. Snižuje se nezaměstnanost a navíc často příbuzní někde v Holandsku či Německu živí své africké rodiny.

V tomto ohledu je nesmyslná myšlenka i Andreje Babiše, že to chce jakýsi nový Marschallův plán. Těžko. Vývoj ukazuje, že národy některých kontinentů až zázračně prosperují : Japonci, Číňané, jižní Koprejci, Indové a dnes i Vietnamci atd. by nám v mnohém mohli být příkladem, ale Afrika, a to nejen z důvodu zhoršujícího se klimatu živoří.

Je ovšem jedna země, kterou Západ odsoudil k živoření, ač má nesmírnou touhu k životu a ač podle neutrálních pozorovatelů tam silně převažuje pozitivní touha k lepšímu. A tou je Sýrie.

Má ovšem jeden problém. Kdykoliv Západ rozhodl, že šéf musí být zlikvidován, vždycky se to stalo. Mrtvý Hussajn či mrtvý Kadáfí by mohli vyprávět, kdyby mohli. Stejný osud měl stihnout kdysi miláčka západu, absolventa Harvardu syrského prezidenta Asada. Asad must go, bylo heslem po dobu osmi let. Jenomže Asad jako první na smrt odsouzená vzpurná hlava státu přežila a tak jak přicházejí zprávy, má podporu skvělou.