Po říjnových volbách do Poslanecké sněmovny jsem osobně měl radost, že zvítězilo ANO jako záruka ekonomické prosperity, ale byl jsem i zvědavý, jak se vyvrbí Piráti. Zdáli se svěží, jakoby čistší, než ostatní strany, a zpočátku i velice tolerantní.

Samozřejmě že jejich obsedantní moralizování z pražské radnice částečně pronikalo i ven, ale vzdor tomu se zdáli navenek sympatičtí, neformální, a i když jsem nevolil, byl jsem zpočátku rád, že se do Sněmovny dostali.

Nuže, to jsem rád i nyní, ale přesně z opačného důvodu.

Touha po moci, představa, že v příštích volbách porazí ANO, u nich vede k tomu, že převzali nejen primitivní kalouskovskou antibabišovskou rétoriku, ale hlavně se neštítí jakýchkoliv prostředků, aby zvítězili.