„Ivo Ištván není mediální typ, je mimořádně přemýšlivý, ano trochu akademický a – jak jsem ho kdysi znal – nepochybně velmi poctivý. Jistě to nebyl on, kdo byl spouštěčem současné kauzy Nagyové a spol. To byla především ona sama, která s pocitem, mohu vše – musím vše – diktovala – se spojovala s kmotry podsvětí a tím na sebe upoutala pozornost ÚOOZ a následně ve světě naprosto nepředstavitelným způsobem dvěma šéfům vojenských rozvědek diktovala, jak mají sledovat manželku premiéra, jehož byla milenkou. Stále se mi jeví neprosto neuvěřitelné, že politici a média toto nezaznamenávají. A že si vůbec odvažují hovořit o puči, překročení pravomocí apod. Neznám jinou zemi našeho typu, kde by toto bylo možné. To jistě neudělala ani milenka francouzského prezidenta, ani manžel německé kancléřky, a dokonce ani nevím, že by to udělala milenka prezidenta Putina.
Větší kolaps systému zaznamenán nebyl. Mimochodem v pomyslném slova smyslu by oba generálové měli být zastřeleni, a když ne zastřeleni, zbaveni veškerých vojenských hodností a poct a zavázáni do konce života vytírat latrýny v nějakém vojenském zařízení. Takovou hloubku propadu tato země nezažila.
Ani milenky Berlusconniho si zdá se nic takového nedovolily. Jestliže si v této situaci dovolují média tuto otázku zlehčovat, pak jsou úplatnou a nevlasteneckou sebrankou. Nedovedu si představit, že by se tak choval francouzský novinář, německý novinář, o americkém a ruském ani nemluvě. V USA a Rusku by je možná čekaly mnohaleté žaláře.“
Tolik z mého ročního komentáře.
Podivný trestní příkaz, který vyvolával u mě dojem, že buď ta soudkyně byla uplacená a nebo byla kdysi fanatickou voličkou ODS, jakož i usnesení, kterým tu zastavila tu postoupila věci ohledně ostatních aktérů v zápětí vyvolali opět vášnivou debatu. Nedoučený bakalář Chovanec výhružně prohlásil, že tedy takto to skončit nesmí, právník a senátor Antl, který svého času se jako zástupce policejního prezidenta zlil pod obraz a poté zasedl za volant, volal po okamžité rezignaci Iśtvána, největší hulvát české politiky Miroslav Kalousek se rovněž přidal.
K tomu se připojovali novináři a dělali z České republiky opětovně policejní stát pomalu fašistického typu.
Úsměvné i tragické zároveň.
Že trestní stíhání pochopitelně je bolestivé nikterak nezpochybňuji.
Že trestní stíhání zpravidla i nejvyšších představitelů státu patří v našem civilizačním okruhu k obvyklým jevům a zpravidla vždy mají i třeskuté politické i osobní důsledky je také jasné.
Ve Francii to byli jen tak namátkou prezident Chirac, nyní prezident Sarkozy, premiér de Villepen…,
V Německu nedávno bývalý prezident Wulff, který jak známo byl nynízproštěn obřaloby byť od něj utekla manželka a politicky je ztroskotancem.
Snad dokonale to bylo v Itálii, kdy se i rozum vzpírá při rozsudku nad Berlusconnim 6 let vězení nepodmíněně za placený sex s nezletilou prostitutkou…
A tak bych mohl pokračovat.
Na světě jsou denně stíháni milióny lidí a často za podstatně horších podmínek.
Na politiky je prostě více vidět, vždy je jejich trestní stíhání spojeno s politickými důsledky a jen některým to pomáhá (Husák, Havel, Jourová), většinu to drtí.
Ale kromě trestní stránky je v tom i přirozená spravedlnost.
Nikdo není vyňat (s výjimkou imunity) a ani být vyňat nemá být.
A v každém případě kauzy Ratha, Nováka, Nagyové – Nečasové, jsou pro politiky výstrahou.
Celý život jsem spíše obhájce, byť jsem i soudil, a rozhodně nejsem krvežíznivý.
Ale celý ten proces pokládám za ozdravný.
To, co odkrylo stíhání v kauze Nagyové také ukázalo ubohost a malost politiků, kteří se často oháněli morálkou, bojovali proti zkaženosti minulého systému, aby se nakonec ukázalo, že jsou často mnohem horší, než byli ti komunističtí příštipkáři.
Nečas je toho jasným příkladem. O Kalouskovi ani nemluvím. Ale podobné typy nepochybně existují i třebas u vládní ČSSD.
Takže Ivo Ištváne, znovu díky a nenech se otrávit.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Vyvadil
