Babiš se k zahraniční politice vyjadřuje vždy úsporně, na jedné straně protimainstreamově, ale na druhou stranu racionálně, a o to více přijatelněji pro co nejširší část veřejnosti.

Nic naplat, je i podle Wikipedie jediným představitelem české podoby catch-all party, tedy strany schopné bez ohledu na ideologické či jiné názory sdružovat stoupence v pomyslném smyslu odleva doprava, umírněných i radikálních. Když si kliknete na tento pojem ve Wikipedii, zjistíte, že příkladů těchto stran jsou v zahraniční desítky a sehrávaly a sehrávají často skvělou pozici v životě svých zemí, ale i světa. Demokratická strana za časů F.D.Roosevelta, Labour Party za časů aktivit předsedy a premiéra Browna, CDU-CSU kancléřky Merkelové (ano, to není omyl). Anebo příklad strany Vladimíra Putina Jednotné Rusko, stejně jako mně osobně sympatické Rakouské lidové strany vedené Sebastianem Kurzem.

To je moderní postideologická forma politického uspořádání. A logicky, jako český příklad, je ve Wikipedii uváděno ANO. Jinými slovy, to co všichni z oněch ideologických pidistran Andreji Babišovi vytýkají, je jeho strategickou předností, kterou sledovaly i vůdčí osobnosti politického světa kdysi i dnes. Snaha spojit stoupence všech názorů a různých politických barev je cestou k úspěchu.

To je ta správná politika a ukazuje se, že Babiš přesahuje svou metodou malost českého prostředí. Proč nejít v onom základním, v jednotě v různosti za F.D.Rooseveltem, Vladimírem Putinem, Angelou Merkelovou či mladíčkem Sebastianem Kurzem. Mimochodem, Wikipedie ještě nezaregistrovala výsledky ve Francii, ale onu metodu povýšil na základní současný axiom Francie i prezident Macron.

Právě politika co nejširšího spojování různých směrů je v protikladu s ideologickou jednostrannosti a fanatickou omezeností zejména antibabišovské fronty, o které jsem se již zmiňoval…