A k věci…
Angela Merkelová vylezla se záhrobí a hned ve své první řeči v předvečer dnešního neformálního summitu lídrů EU opět vystartovala se starou písničkou o potřebě podporovat syrské uprchlíky, o masakrech, které uskutečňuje Asad proti civilistům a kterým Evropa musí pomáhat. A hovořila o povinnosti všech států EU, jmenovitě těch z východní Evropy podílet se solidárně na přerozdělení uprchlíků, protože jak říká solidarita není jednosměrná a když chce volně přeloženo někdo strukturální dotace, musí uprchlíky přijmout a nebo….utrum?
Na její slova skvěle zareagoval spolupředseda Alternativy pro Německo Alexander Gauland, který označil slova Merkelové jako vydírání. Prohlásil, že žádná země nemá povinnost přijímat závazky k přijetí uprchlíků a zatímco Merkelová zbaběle či teatrálně (vyberte si) během jeho projevu mizela ze svého kancléřského místa, dodal natvrdo : „Několik východoevropských států jednoznačně nesouhlasí s přijímáním uprchlíků a nechce platit za výsledky osudné uvítací politiky Merkelové. Správně. Maďarsko, Polsko, Česko a další země se samy rozhodnou koho si vezmou. Z historických důvodů.Tyto národy byly obsazeny osmanskou říší, zotročeny Němci a potlačeny Sovětským svazem.
I k nám do Česka dorazila známkovací móda, kdy každý, kdo nechce uprchlíky je fašista či rasista či neonacista. Těch blouznivců, kteří nechápou, že svět přešel z éry prozápadní euforie roku 1990 do postzápadní kritické reality je u nás víc než dost a předhánějí se, jak ostřeji například označit naši SPD. Nejpikantnější na tom je, že jsou to zpravidla právníci, a to význační, kteří by znát zásady volební demokracie postavené na rovnosti hlasů, spočívající v tom, že neexistuje žádný extremistický a tedy méně hodnotný volební hlas. Měli by vědět, že pokud dotyčný politický subjekt právně korektním způsobem není ze zákonných důvodů zrušen, jeho činnost je v pořádku. Slova Předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského, ministra spravedlnosti (a lidských práv) Roberta Pelikána, Jiřího Dienstbiera (bývalého ministra lidských práv) o fašistické či neonacistické SPD jsou proto zcela nepřijatelné.
Ale vraťme se k Merkelové a Německu. Místo toho, aby Angela Merkelová napomáhala odstranění příčin bombardování Dhůty, jež jsou jednoduché a spočívají v tom, že po více let džihádisté okupují oblast navazující na hlavní město Sýrie Damašek a činí tak mimo jiné proto, že mají jednoznačnou podporu Západu jako nástroj na odstranění legitimní a legální hlavy státu, přilévá benzín do ohně, vyzývá k ukončení útoků asadovské armády. Prostě jde jí o to, aby chaos a destrukce trvaly déle.
Kdepak, aby džihádisté, které opět jako kdysi označovala za oběti Asadova režimu, odešli. Asad nesmí zvítězit, protože by tím zvítězilo Rusko. Dovede si někdo představit, že by na Německu někdo požadoval, aby odmítalo útočit na Postupim sousedící s Berlínem, kdyby ho na několik let obsadili teroristé a denně vysílali rakety na Berlín? Nikdo. Často kritizují Právo, zejména kvůli jejich Mitrofanovi, který zjevně zešílel, ale dnes musím pochválit bravurní článek redaktora Miochala Mocka : „Už zase zabíjejí jen civilisty“ Skvělý popis pokrytecké morálky „naší západní“ propagandy.
Že USA v Mosulu či v Racce bylo mnohem brutálnější a navíc bez jakékoliv legitimity, protože v Sýrii nemají co dělat, Merkelová již nezmíní.
Je dobře, že „fašisistická a neonacistická“ Alternativa pro Německo posiluje.
Je dobře, že tato jediná politická strana sdílí obavy a pocity minimálně většiny Čechů z hlediska aktivit Angely Merkelové.
Je dobře, že již podle posledních průzkumů přeskočila SPD, je druhá v pořadí se svými 16% a CDU/CSU a SPD by se dnes již nepodařilo vytvořit velkou koalici.
Vývoj nezastavíš. Na konci 19. a počátku 20. století za extremisty byly pokládány sociálnědemokratické strany. Dnes jsou často paběrkujícím odvarem politického mainstreamu a s výjimkou revolucionáře Corbyna, jehož předpokládané premiérství by bylo peckou, nelze od nich očekávat nic podnětného.
Vlastenecké – protiemigrační – postzápadní – podle jiných populistické strany nabírají na síle.
Za několik týdnů to jistě zažijeme Itálii, kdy uskupení velkého přítele Vladimíra Putina, ostrého kritika migrace Silvia Berlusconniho má velkou naději na úspěch.
Bude dobré vidět, jak se EU dál v dosavadní tupé zahraniční politice hroutí.
Dnes se tedy bude konat ono neformální setkání šéfu státu a vlád osmadvacítky.
Andrej Babiš by si měl více přisednout k Sebastiánu Kurzovi či Viktoru Orbánovi.
A mimochodem, jde mu také o to, zda je schopen nikoliv jen přísliby, ale bojem hájit většinové představy nás Čechů, Moravanů a Slezanů.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
