Nechám nyní stranou západní politický liberalismus, který je často násilí samo, protože se musím dotknout čehosi, co by intimnější mělo zůstat, ale dělá se z toho nevkusná show před kamerami.

Půjdu in medias res. Mám dvě dcery. Jedna nekojila, druhá naopak ze zásady kojí. Nechme tu prvou (byly tam zdravotní problémy).

Zrovna tuto uplynulou neděli jsme slavili narozeniny mých vnoučat té druhé dcery, včetně malého mužského potomka tříměsíčního Jakuba. Bude jednou skvělý. Zjevně má inteligentní tvář po mně. Když mladší dcera jde kojit, odchází do jiného pokoje a je to vkusné pro ní i pro nás.

Aby nevznikl dojem, že jsem hystericky prudentní, tak samozřejmě čas od času při převlíkání, doma i u moře se navzájem vidíme. A smál jsem se tomu, kdy má nejstarší a milovaná vnučka- tedy nikoliv od té dosud jmenované dcery, ale od té starší, která převážně žije v Liverpoolu, ale jednou za měsíc jí máme mezi sebou konstatovala: Dědečku, ty máš menšího pindíka než Andrew (seriózní přítel mé dcery, který se o obě stará. Nezkoumal jsem pindíka potencionálního manžela mé dcery a beru na vědomí, že ho má asi většího. Zkoumání těchto detailů se zejména u moře při převlíkání nedá zabránit. Vnučku miluji a hold je zřejmě pravdomluvná.

Píši to pro to, abych ukázal, že jsou hranice přiměřené normality.