I doba barevných revolucí končí, i když se to Západu nelíbí. A občanská válka na Ukrajině, kterou jsem hned na počátku po vypuknutí euromajdanu předvídal v České televizi (ač samozřejmě nerad) skončila přeměnou dříve relativně úspěšné země ve zhroucený stát. A i když se i současný prezident Zielensky snaží za každou cenu znovu vojensky do konfliktu zatáhnout USA, pro Bidena je to již bohudík uzavřená kapitola a status quo, kdy je sice Ukrajina jako stát a tím i hodnotný spojenec v zásadě nepoužitelná, ale zároveň až fanaticky protiruská je maximum, čeho může USA dosáhnout. Také běloruská barevná revoluce skončila fiaskem a Západ svou vlastní chybou přitlačil Lukašenka ještě více k Rusku.

Mediální a virtuální rétoriku bude Západ vést do nekonečna a čas od času vymyslí ještě nějakou tu novou sankci, vojenská cvičení se budou konat s železnou pravidelností, ale jinak vše v zásadě v pohodě.

A nemylme se. Tak málo to není. Nejvíce světových konfliktů se vzedmulo právě z Evropy. A bude jen dobré, že i když slovo mír je dnes bráno jako nadávka, je a může být krásnou realitou.

Svět je ovšem znovu ideologicky a hlavně politicky rozdělen. Západ jej definuje jako střet demokracií (USA a její spojenci) a autokracií (Čína, Rusko). To rozdělení znovu započalo za Trumpa a Biden se ho snaží dovést na vyšší level a to i institucionální.