Připouštím, že patřím k těm, kdo nikdy dosud nehlasoval pro jakoukoliv kandidátku pro volby do Evropského parlamentu. A nejen to. Ani mě dosud nezajímal příliš mechanismus jejího fungování. Až rozhodnutí Evropské komise či Evropského parlamentu, která jsou jednostranná a namířená velice často pro zemím V4, stejně jako sílící ostrý předvolební boj mezi doposud vládnoucími lidovci, socialisty a sílícími tzv. populistickými stranami, kam se nalevo řadí například Hnutí 5 hvězd, Nepoddajná Francie, napravo Liga, Národní uspořádání Marine le Pen, Alternativa pro Německo či zřejmě naši Okamurovci a jako snad jediná výjimka je v průzkumech coby centristická populistická strana (hnutí) označováno naše ANO. Vtipné…

Otevřeně řečeno, EU nás v poslední roky natrápila více než dost. Příklad za všechny je náběh migrace. Zatímco od nás se vyžadovala příkladná poslušnost, virtuálně nazývaná jednotou, Německo a Angela Merkelová si dělalo, absolutně co chtělo, nedbalo například pravidel o azylové politice, a v jedno krásné odpoledne, bez konzultace s kýmkoliv, Angela Merkelová pozvala do své země a potažmo všech zemí, ležících na trase směr Německo, statisíce Afghánců. Šlo samozřejmě o politické rozhodnutí. V Sýrii je přece ten zlý vrah Asad, kterého chce Západ právem odstranit (a v té době ještě i Západ věřil, že ho odstraní), mimochodem stejně jako chce odstranit nyní prezidenta Maduru ve Venezuele.