Kritizují dosavadní model našeho ekonomického rozvoje a převažující zapojení do mezinárodních hospodářských vztahů jako výrobní periférie nadnárodních firem. Správně vidí, že toto závislé postavení naší země neumožňuje adekvátně participovat na vytvářených zdrojích a spoluurčovat směry dalšího vývoje. Až potud souhlas.

Složitější je to však s tím, jakými cestami kýžené změny, či dokonce, jak oni hovoří „transformace,“ dosáhnout. Nemá-li jít pouze o líbivé píárové provolání a chvilkové mediální zviditelnění signatářů, vyžadovala by si příprava výraznější transformace daleko radikálnější úvahy, než „mírný pokrok v mezích zákona“, který podepsaní byznysmeni ve své výzvě předvedli.

Všeobecný marasmus umocněný covidem 19, který všichni zažíváme, má hluboké příčiny. Hospodářsky slabou periférií nejsme náhodou a nejsme jí sami. Celá transformace 90. let byla mimo jiné i o tom, jak překonat komunismem způsobený zásadní nedostatek domácího kapitálu a jakým způsobem vytvořit domácí firmy schopné obstát ve světové konkurenci. Otci transformace Václavu Klausovi bylo od počátku jasné, že bez úspěšných a silných domácích firem, slovy signatářů dnešní výzvy „českých značek“, nelze stabilní prosperity dosáhnout. Nikdo se tehdy nesnažil tomu rozumět a do dnešní doby trvající spor o českou transformaci a privatizaci byl živen právě kritikou jeho snah o vytvoření českého kapitálu.