Bruselské i domácí evropské vody v uplynulém týdnu rozčeřilo hlasování o vyslovení nedůvěry Evropské komisi a její předsedkyni Ursule von der Leyen. Tématu se věnoval ve své glose Ivo Strejček a konstatoval, že projednávání tohoto bodu jasně odhalilo veškerou mocenskou aroganci předsedkyně Komise i nedemokratické poměry, které v Evropském parlamentu a bruselských institucích obecně panují. Proto mělo hlasování smysl, i když podle očekávání Leyenová uhájila svou pozici. Celá Evropa mohla vidět a slyšet, že zkorumpovaný zelený mocenský kartel, který EU prokazatelně vede k hospodářskému úpadku a společenskému rozvratu, se za žádnou cenu moci nechce vzdát, není schopen jakékoli reflexe a na nikoho nebere ohled.

Proto je dobře, že 11 českých europoslanců hlasovalo pro nedůvěru vůči političce, jejíž politika působí otevřeně proti zájmům naší země a proti její prosperitě. O to odpudivější je postoj ODS, která zradila všechny své původní zásady a postoje a se zeleným kartelem kolaborovala proti zájmům vlastní země nejen v době našeho předsednictví, ale i v této kauze dokázala, že jí není pomoci. Dokonce si její reprezentanti dovolí tvrdit, že nadbíháním a posluhováním Leyenové bojují za zmírnění Green Dealu a přispívají k racionálnější politice Komise. Nic není pravdě vzdálenějšího.

Kartel zelených, liberálů a křesťanských demokratů je pevně spojený zelenou progresivistickou ideologií tak, že jednotlivé složky tohoto dosavadního mainstreamu lze od sebe politicky navzájem těžko odlišit. Dnes se cítí smrtelně ohroženy nástupem konzervativních sil od Trumpa v USA po AFD v Německu a Le Penovou ve Francii, či Orbána v Maďarsku, PiS v Polsku a dalších po celé Evropě. Politicky konzervativce reprezentující sílící nespokojenost obyvatel členských zemí se směřováním EU ostrakizují, perzekvují a snaží se o jejich izolaci.

Hanebný postoj ODS, který v duchu nepokleslejších tradic českého kolaborantství říká, že když špatnou politiku nepodpoříme my, podpoří ji někdo mnohem horší, k nám vrací atmosféru normalizace 70. let. Nejen že žádné změny a žádného změkčení nedosáhnou, jak ukázal návrh Evropské komise na stachanovské urychlení dekarbonizace do roku 2040 za jakoukoliv cenu, ale stávají se přímými spoluviníky této sebevražedné politiky, ať sami říkají cokoliv. Leyenovou již v tomto volebním období pomohli zvolit, i když dobře věděli, o koho se jedná a jakou politiku provádí. Nyní ji u moci oddaně drží.

Podobně zbaběle a bezpáteřně postupuje celá EU vůči americkému prezidentovi Trumpovi, kterého její elity hluboce a upřímně nenávidí. Přesto okamžitě téměř radostně přistoupily v rámci NATO na jeho nesmyslný návrh vydávat na zbrojení 5% HDP, což byla podmínka verbální garance jejich bezpečnosti v rámci NATO ze strany USA. Na summitu NATO v Haagu při tom předvedly nedůstojné orgie servility a poníženosti vůči americkému prezidentovi jenom proto, aby neřekl, že USA už NATO k ničemu nepotřebují. Jako by bylo možné si bezpečnost koupit, jako by bylo možné za peníze přimět jednu jadernou velmoc bez ohledu na její zájmy jít do smrtelného konfliktu s jinou jadernou velmocí, a riskovat tak vlastní zničení.

Pokud USA nepovažují Rusko za svého globálního rivala, nepůjdou s ním do války kvůli zemím, v nichž samy žádné podstatné strategické zájmy nemají. To je jasné a jasné by to mělo být především nám, kteří jsme takové chování velmocí zažili v historii sami na vlastní kůži.

Situace se, zdá se, vyvíjí směrem, že oněch 5% zbrojních výdajů budeme naplňovat tak, že se budeme skládat na nákup amerických zbraní pro Ukrajinu, a živit tak nekonečnou válku. Donald Trump je skvělý obchodník a úspěšně naplňuje své heslo „America First“. Za odměnu Evropě za servilitu právě na EU uvalil 30% clo a při tom se bude smát, jak Evropané budou za své peníze vylizovat důsledky americké Bidenovy války na Ukrajině. My máme v čele politiky řídící se heslem „Czech Republic Last“, a tak budeme poslouchat, platit, chudnout a servilně při tom ještě aplaudovat.

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause

Psali jsme:

Jiří Weigl: Letní neradostné přemítání

Jiří Weigl: O kočárech, panu Obrovi a životním optimismu

Jiří Weigl: Zbrojní insideři chtějí klíč ke státnímu rozpočtu

Jiří Weigl: Varovné souvislosti