Trvalá hysterie však zastírá velmi současný obsah sporu, v němž jde o charakter společnosti, ve které máme žít, o vyostřující se spor mezi pokrokáři a konzervativci o základní společenské hodnoty. Na příkladu jedné z dílčích polemik se do této diskuse pokusím zapojit i já.

Sociolog Vít Horák se v Lidových novinách 30. října v komentáři nazvaném Nepodléhejme Klausovu nepokornému normativismu zle obul do bývalého prezidenta a dalších, kteří se odvážili zastat Petra Piťhy a jeho burcujícího svatováclavského kázání v katedrále sv. Víta proti militantnímu genderismu vtělenému do tzv. Istanbulské úmluvy. Kritizuje je s povýšeným tónem majitele vědecké pravdy, který přísným okem shlíží na ty, kteří prý chtějí určovat, co se smí a nesmí. Zásadní stanoviska prý podle něho může člověk k tomuto tématu vyslovit pouze na základě zevrubného studia kánonů genderové „vědy“. Fabuluje, že žádná hrozba pro společnost v této věci neexistuje, že jde pouze o pochopení dělení problému na „pohlaví“ a „gender“, přičemž první je povahy biologické a druhé sociální. Takže vedeme pouze spor o tom, zda by nemělo být více mužských sekretářů namísto sekretářek a porodních asistentů místo asistentek a vše ostatní je zbytečná hysterie, ba dokonce ambice normovat lidské chování.

Pokrokáři jako majitelé vědecké pravdy

Je pozoruhodné, jak nafoukaně se pokrokářství vždy předvádí jako majitel vědecké pravdy. Věda hraje pro progresivismus zásadní legitimizační úlohu a nahrazuje pro prezentaci před laickým publikem autoritu zjevené náboženské pravdy. Dosavadní historie dostatečně prokázala, že zvulgarizované dílčí vědecké poznatky sehrály v moderní historii lidstva děsivou úlohu. Transpozice Darwinovy teorie na lidskou společnost poskytla zdůvodnění nacistické ideologii i jejím zrůdným genocidním excesům, stejně jako údajný jediný „vědecký“ marxistický světový názor vyústil v teorii a praxi komunistické totality a likvidaci celých společenských tříd cestou teroru.

Soudobé pokrokářství také aspiruje na „vědecké“ zdůvodnění a všechny jeho součásti (klimatický alarmismus, feminismus, genderismus, teorie dnešních hypertrofovaných lidských práv atd.) se tváří, že jsou majiteli skutečné vědecké pravdy, a proto jakýkoliv odpor či protest vůči nim je nevědecký a tmářský, a tudíž nemá opodstatnění. Nafoukaný pokrokářský pseudoscientismus nahrazuje na dnešním nevěřícím Západě náboženská zjevená dogmata. Tváří se, že změny ve fungování společnosti, které za každou cenu protlačuje, mají objektivní charakter, takže nemá smyslu se jim bránit, protože výsledek je vývojem společnosti předem dán. Veřejnosti je vnucována pasivita a podrobení se pokroku, který se prosadí tak jako tak. I největší aktivistické kampaně a nesmysly jsou prezentovány jako nezastavitelný výsledek rozvoje – kdysi výrobních sil, dnes technologií, digitalizace, globalizace a nejrůznějších dalších vědecky se tvářících příčin.

Proto je prý masová migrace na vyspělý Západ nevyhnutelná a problém je pouze v tom, jak jí dát organizovaný řád a rovnoměrně jí rozdistribuovat. Stejně tak rozbití dosavadního společenského uspořádání – národů, rodiny, mužských a ženských rolí, a dokonce pohlavní identity jako takové – a jeho přeměna na individuální, společensky akceptovanou volbu se prezentují jako nevyhnutelný výsledek vědeckého poznání biologických a společenských mechanismů.