Nic na tom nezměnil ani fakt, že byli součástí velké říše, do které připlouvalo denně až dva tisíce uprchlíčků, kterým původně slíbovali ráj na zemi. Jen za Velikonoce připlulo za brány vysněné říše deset tisíc uprchlíčků. Všichni chtěli šatstvo, stravu, obydlí, peníze a spokojený, nejlépe bezpracný život. Jenže v říši začínalo být těsno a s teplem očekávali ještě daleko větší příliv cizinců. Nebyli z daleké Sýrie nebo z jiné blízkovýchodní země zmítané válkou, byli to čistokrevní afričánci, většinou nevzdělaní, zaostalí, nezvyklí pracovat a prolezlí nemocemi, které po tisícovkách denně přiváželi lodě pašeráků, se kterými si říše neuměla poradit. Vypadalo to, jakoby někdo chtěl záměrně velkou říši zlikvidovat.

V té zemi uprostřed byl zatím relativní klid a protože tam bylo před volbami, tak se rozhodli nové skutečnosti, které se u břehů říše dějí, zamlčovat a zlehčovat. Dělali, jakože se nic neděje, nikomu nic nehrozí, vše je ošéfováno a v nejlepším pořádku. Dokonce se rozhodli, že budou před lidmi dělat hrdiny a vyhlásili, že přijali jen dvanáct uprchlíčků, víc jich přijímat nebudou a že raději u velkého dvora zaplatí tučnou pokutu. Jejich vysoký státní hodnostář, všemi mastmi mazaný, to patřičně lidu vysvětlil a měl proto mnoho odůvodnění. Nejedno srdce zaplesalo, když z hlásné trouby státu uslyšelo jednoznačnou zprávu o dvanácti uprchlíčkách.

Co naplat, že hordy cizinců už byly v sousedních zemích a běžně si jezdili do země uprostřed na výlety pro cigárka, drobné nákupy a na jižní straně země dokonce za místními lehkými děvami, protože měli kapsy plné peněz, za které si v zemi uprostřed koupili daleko víc než u sousedů. Leckterý našinec byl na tom hůř.

A tak plynul čas. V zemi uprostřed říše bylo po volbách. Vysocí státní hodnostáři si proházeli funkce, kanceláře, ministerstva i radnice a život šel dál. Lidé byli spokojení, příslib pěkné sociální politiky, klidu a míru zafungoval. Důchodci dostali o dvěstě korun vyšší důchody, mladé rodiny s více dětmi rodičovský příspěvěk, něco málo zbylo i pro učitele, sestřičky a jiné zaměstnance, chudší ušetřili pár stovek na daních a na další předvolební sliby se pomalu začalo zapomínat.

Zato v okolních zemích už to vřelo a praskalo ve švech. Napětí rostlo, že by se dalo krájet a lodě stále přivážely nové uprchlíčky. Do říše se stěhovala celá Afrika. Tlak ze sousedních zemí byl silný. Došlo i na zemi uprostřed.