Taková byla představa občana po roce 1989.  Jak to, bývá představa je  jedna věc a skutečnost  druhá.  Tady je ten zakopaný pes. Občan nadšený a opojený návratem k prosperující kapitalistické společnosti šel a volil. Volil podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Prosperující NSR, Rakousko, Francie, Švýcarsko, náš vzor. Naše země držela v rukou všechny trumfy. Nezadlužená, mající prosperující zemědělství, na které se jezdil dívat celý svět. Průmysl, který vyráběl a zaměstnával své občany. Zbrojní produkce, kde jsme se drželi okolo desátého místa na světových trzích, cukrovary, mlékárny, sklárny, obuvnická a oděvní výroba. V neposlední řadě česká námořní plavba - zlatý poklad.  Rok 2014 -  totálně zadlužená země, vysoké procento nezaměstnaných. Prudce se rozevírající nůžky mezi chudobou a bohatstvím. Česká spořitelna?  Nenechte se vysmát, vždyť to je klam, vlastníkem je Erstebank  Vídeň. Na hlavu  postavená  sociální politika. Ti, co nedělají, nechtějí se vzdělávat, napadají nás a urážejí, žijí lépe než ti, co odvádějí daně na jejich sociální dávky. Zvůle politických elit poslat policii proti  lidem, kterým se právě výraz nepřizpůsobivý nelíbí.  Země zaplavená zbytečnými úřady a úředníky. Občan naštvaný, unavený a otrávený, totálně znechucený jít k jakýmkoliv volbám. Stejně se nic nezmění.  Bohužel, lidé si neuvědomují,  jakou sílu mají, oni jsou totiž zaměstnavateli politiků. Politici žijí z peněz daňových poplatníků. Slepá stranická příslušnost nevyřeší vlastizrádné a v mnohých směrech kriminální jednání dosavadních vlád.  Jen občan má právo chtít změnu, ale musí ji chtít.  Musí volit  ty, kteří chtějí změnu.  Ti, co se léta starají o svá stranická koryta, blahobyt kmotrů a lobistů, ti změnu nepřinesou.