John Horvat II: Jak by si měli křesťané počínat tváří v tvář zesvětštěné kultuře

02.11.2015 16:50 | Zprávy

Mnoho konzervativců musí čelit kruté realitě kultury, která podkopává jejich víru a ničí jejich hodnoty. Není málo těch, kteří dospěli k logickému srovnání s křesťany, jež se museli vyrovnávat jak s dekadentní vládnoucí třídou a institucemi římského impéria, tak s nemilosrdnými a agresivními způsoby barbarů, kteří hrozili zničit, co zbývalo z civilizace.

John Horvat II: Jak by si měli křesťané počínat tváří v tvář zesvětštěné kultuře
Foto: Hans Štembera
Popisek: Vchod do kostela, ilustrační foto.

Mezi dekadencí a barbarstvím

Moderní křesťané mívají proto tendenci lámat nad dnešním establishmentem i nad novodobými barbary hůl. Podporou propotratových zákonů a jiného moderního zla otevřely naše dekadentní elity dveře kultuře smrti. A rozběsnění moderní barbaři se dnes odvrátili od křesťanských norem a uchýlili se k útočným postojům a způsobu života, který – jak můžeme vidět obzvláště na neustálých útocích na tradiční rodinu – ohrožuje život nás všech.

Leckdo proto tvrdí, že se dá dělat jediné: přiznat naši porážku a strategicky se uzavřít do pevně propojených společenství, v nichž lze prožívat křesťanskou víru intenzivněji. Spisovatel Rod Dreher nazval takové odvrácení od veřejného života „Benediktovou volbou“, protože budí dojem, jako by šlo o napodobování strategie Benedikta z Nursie. Tento světec se v pátém století uchýlil do samoty uzavřených komunit, aby se zde – daleko od dekadentního Říma i řádících barbarů – věnoval intenzivnímu liturgickému životu. (Viz např. Hanna Malewská: Pomíjí tvářnost světa, pozn. překl.)

Je pravda, že svatý Benedikt vytvořil společenství mnichů a zavedl řeholi, jejímž středem byla liturgie. Jako zakladatel klášterního života na Západě poskytl křesťanstvu určitou základnu. Jestliže však byl někdo, kdo nepraktikoval „Benediktovu volbu“, pak to byl především svatý Benedikt sám. Nepraktikoval ji, neboť zjistil, že se od dekadentní kultury své doby nemůže izolovat. Naopak se s ní střetával a aktivně v ní působil. Skutečně – vyvracel ve svém okolí modly a obracel obyvatelstvo na víru.

Nebyl to člověk, který by si poklidně žil na pustině, daleko od společnosti. Nikdy nad dekadentním Římem nezlomil hůl. Ano, pravda – zpočátku zkoušel před civilizací utéci. Stal se poustevníkem a postupně získával stoupence, z nichž ve skalnatém a nepřístupném údolí Subiaco vytvořil první malá klášterní společenství.

Zpět do civilizace

Poznal však tvrdou pravdu, že jej dekadentní kultura nenechá žít o samotě, že se od ní oddělit nedokáže. Hrůzy, před nimiž prchal, jej pronásledovaly i do toho izolovaného údolí. Někteří z jeho mnichů se vzbouřili a pokoušeli se jej otrávit. Za řeholníky přišla skupina nečistých žen, které je sváděly. Svatý Benedikt se tedy rozhodl jinak a vrátil se do civilizace.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Migrace

Kritizujete Rakušana za jeho migrační pakt. Na druhou stranu, jak jste si s migrací poradili vy? Co jste udělali proto, abyste zabránili nelegální migraci? Vy jste byla ministryní před Rakušanem a podle mě jste si vedla stejně špatně

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Jiří Halík: Jan Werich alias král Já I. - Už vím, že odbornou práci mají dělat odborníci

12:26 Jiří Halík: Jan Werich alias král Já I. - Už vím, že odbornou práci mají dělat odborníci

Podíval jsem se na video Otázky Václava Moravce, za účasti paní ekonomky Šichtařové, které si mimoch…