Mezi Nemarťanem a Marťanem. Tak totiž označil původní prezidentské kandidáty Václav Klaus, podle toho, jakou zkušenost měli a mají v politice.

Ten večer byl hostem zpráv jeden ze spolupracovníků bývalého prezidenta, Ladislav Jakl. Na otázku moderátora, jak vidí  situaci oněch dvou finalistů, a komu dá svůj hlas, odpověděl příměrem: „Mám na vybranou mezi dvěma možnostmi. Ta první – jet autem po hrbolaté, prašné cestě plné louží, která se mi zrovna ne úplně často líbí. A nebo druhá možnost – zavázat si oči a jet kamkoli. A nevím, jestli tam není díra, propast, protože o té cestě nevím vůbec nic. Takže to radši pojedu po té staré, hrbolaté cestě.“ Koho bude Ladislav Jakl volit, je nabíledni!

Pro kandidáta antizemanovského bloku, (a je úplně jedno, že je to právě akademik Drahoš, stejně tak mohl postoupit Horáček nebo Hilšer, prostě mohl to být kdokoliv, kdo naplňuje jedno jediné kriterium: Antizeman), mluví několik pozitiv. Je to dobře vypadající muž, vzdělaný, znalý jazyků, a zdá se, že v dobré zdravotní formě.  Přesto mám někdy pocit, že vidím  figurku, které se říká  Ken. (Pro ty kdo nevědí - to je panáček – protipól panenky Barbie) My starší bychom spíše řekli trochu suchopárný anglický gentleman. Za to jeho soupeř zdravím příliš nekypí, jak se o tom denně přesvědčujeme. Někdy mám pocit, že obrazovka nám  zprostředkovává pohled na starého unaveného nemocného muže. V žádném případě už to není ten jura, kterého jsem potkával ve sněmovních kuloárech v létech 1998-2002. Přesto je to znamenitý rétor, který taktiku politického boje má v genech a není radno ho podceňovat. Ostatně jeho veletoč ve věci televizních duelů s protikandidátem je toho dokladem.