Nebudu prozrazovat děj. Jen naznačím, že je to o vztahu dvou mužů, retardovaného strýce a jeho synovce a o zájmu developerů o jejich nemovitosti. Ti tuší bohaté zisky a narazí na hradbu nezájmu. Peníze, nepeníze. Proto nastoupí cesta unfair ataků na vlastníky samé, do kterých se zapojí i státní úřadníci, tak je i atakována samospráva v oné filmové obci. Starosta – v podání režiséra, je vystaven slibům typu nová kanalizace pro obec, nová střecha na kostele a také… „my máme styky na České poště a tak vám pane starosto zajistíme, že vaše obec bude vyškrtnuta ze seznamu obcí, kde má být pošta uzavřena“ . Tady jsem se začal smát, až jsem vzbudil pozornost okolo sedících diváků.
Tenhle argument je totiž přátelé ze života. Malé vesnice, jako je ta moje ve které žiju, jsou znovu vystaveni tlakům manažerů České pošty, na zrušení poštovních poboček, popř. jejich převodu na systém Pošta Partner. U nás se tak stalo před vánoci. (Pravděpodobně zajímavý vánoční dárek.) Což by v praxi znamenalo, že pošta bude převedena, se všemi starostmi a samozřejmě i náklady, na obec. Případně se najde někdo, třeba provozovatel konzumu, kdo si tu službu vezme na svá bedra. Službu, kterou by měl a odjakživa jí také zajišťoval, stát. (Česká pošta je totiž plně státní podnik) Nyní jí hbitě přehodí na někoho jiného a starej se. Argumentace jejich manažerů je přitom velmi jednoduchá. Babiš, míněno dnešní premiér v demisi, nám nařídil, že musíme zrušit cca 2 000 poboček, z dnešních 3 200. ( To číslo prosím nemusí být přesné). Velmi by mne zajímalo, v jaké funkci a kdy jim to „babiš“ nařídil. Není to spíše tak, že ještě jako ministr financí Sobotkovy vlády prohlásil, že u firmy, která má 30 tisíc zaměstnanců a 20 miliardový obrat, už dále nehodlá ze státního rozpočtu„lepit“ červená čísla, ve kterých se tento podnik dlouhodobě nachází?
Ono totiž nestačí, že pošťačky na přepážkách malých poboček mají za úkol prodat x kusů voňavých visaček do aut, vánočních nebo velikonočních pohlednic, losů a uzavřít jistý počet nových pojistných smluv a podobně. A když neprodají, tak si to musí koupit sami, aby „splnily“. Teď nastolíme nový kurz, zbavíme se poboček a tím snížíme náklady. A lidem řekneme, že za to může Babiš, jako ostatně skoro za všechno.
Zajímavé informace o situaci v tomto státním molochu přinesl portál iDnes 20. prosince 2016. Plat pana generálního ředitele může dosáhnout až částky 8,015 milionů ročně, když pevný základ činí 3,748 milionů. Pět ředitelů divizí pod ním bere 175 tisíc měsíčně, max. si mohou sáhnout až na 4,2 milionu. Dalších cca 1 800 lidí ve smluvních platech berou průměrně 100 tisíc měsíčně. Zatímco průměrný plat ženy na přepážce (co vám nutí ony losy a pojistky) a nebo pracovnice v terénu, která obráží naše domovy s taškami nabitými poštou na jízdním kole, byl v té době 21.841 Kč. Možná by stálo za zamyšlení, v které skupině se vlastně rodí ona červená čísla, že?
Zatím to náš státní podnik vymyslel elegantně. Od 1.1.2018 zvedl výši doručovacích poplatků, takže za obyčejný dopis do 50 g zaplatíte už 19 korun. Já to chápu, nějak se z těch červených čísel vymotat musí. Laik žasne, odborník se diví.
A trend na rušení poboček na malých vesnicích nepolevuje. Chce to totiž Babiš!
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
