Věnoval se výstavbě Versailles, kam přenesl z Paříže sídlo dvora a byl znám svou přízní k něžnému pohlaví. Se svými favoritkami madam de La Vallieére a markýzou de Montespan měl celkem dvanáct dětí. Sám o sobě hovořil jako o „králi Slunce“, pod kterýmžto označením vešel také do dějin.

Současná Francie jako republika má svého prezidenta. Je jím sebevědomý a sebestředný Emmanuel Macron. V rámci kampaně před eurovolbami obšťastnil nejen Francouze, ale i celou Evropu, svým prohlášením Za evropskou obrodu. Zdá se, že duch Napoleona Bonaparta, který si chtěl podmanit Evropu a málem se mu to podařilo, vládne v komnatách Elysejského paláce stále. Svůj boj o evropskou obrodu vede „ve jménu Francie, bez ustání, abych pomohl Evropě“, neboť dle jeho tvrzení „ještě nikdy od druhé světové války nebyla Evropa tak potřebná …a v takovém ohrožení“.

Macronovo řešení problémů Evropy je zcela v intencích dosavadní evropské věrchušky. Je třeba založit řadu nových evropských orgánů, jako Evropskou agenturu pro ochranu demokracie, která soustředí evropské odborníky na kybernetické útoky a manipulace, Evropský azylový úřad, Evropskou radu pro vnitřní bezpečnost. A to není zdaleka všechno. Evropská banka pro klima bude splácet klimatický dluh, Evropská jednotka pro hygienickou bezpečnost se postará o zdravé a bezpečné potraviny, vznikne i Evropská rada pro inovace. Celý ten pamflet má jeden cíl. Posílit ještě více pravomoci evropských byrokratů a elit a omezit možnosti demokratického rozhodování jednotlivých členských států. A vládnout tomu všemu by měla Francie s Německem. A protože pozice kancléřky Merkelové je po odstoupení z čela její partaje oslabena, vycítil Macron svou příležitost.