Velká story, v žádném případě však love, se odehrává na americkém Jihu i v současnosti. A nejen tam, vlastně v celé Americe. Ta nyní připomíná ono biblické zmatení jazyků, jaké nastalo při stavbě babylonské věže, jen s tím rozdílem, že tam nyní nastává zmatení pojmů. Co dodnes bylo bílé, budiž nyní naopak, věci se znaménkem plus je nutné přepólovat na mínus. Od teď může být v Americe rasistou jen bílý muž, pro ostatní jiné barvy totiž platí pozitivní diskriminace. A nebo jsou to bojovníci za rovnoprávnost. V souvislosti s tímto trendem, který nabral na intenzitě zvláště po zvolení Donalda Trumpa, je nutné také provést zásadní reorganizaci v amerických dějinách.

Tam trošku platilo ono známé z Limonádového Joea: Padouch nebo hrdina, všichni jedna rodina. I známý pistolník a nájemný vrah mohl být oslavován v historii Divokého Západu. Nyní je vše jinak.

Americká občanská válka Severu proti Jihu skutečně nebyla žádná selanka. Své životy v ní položilo, ať už na straně Unie či Konfederace, asi 700 tisíc mužů i žen. To však neznamená, že ti co bojovali na konfederační frontě, byli menší hrdinové, než odpůrci otroctví. Takovým byl i vrchní velitel konfederačních vojsk generál  Robert Lee. On sám nebyl tím typickým plantážníkem, na jehož polích s bavlnou v žáru jižního slunce úpěli pod biči dozorců černí otroci. Naopak, podle jeho výnosu, každý černý muž, který se přihlásil do vojska Konfederace, byl doživotně prohlášen za svobodného člověka. Proto jich tam paradoxně také tolik bojovalo. To však do dnešní situace v Americe, jak o ní píšu vpředu, jaksi nezapadá. A proto, pryč s ním. A tak se ve virginském Charlottesvile rozhodli, že jeho pomník, stojící zde 100 let, odstraní. Následky už víte z denního tisku. Příklad „hrdinných“ obhájců lidských práv z Virginie zabral natolik, že i v další městech Spojených států buď již odstranili pomníky, které do současné noty jaksi „nepasují“, či uvažují o jejich odstranění. Zatím je třeba zakryly, aby nepobuřovaly.