General Data Protection Regulation. Tahle byrokratická hydra se nezrodila na žádné cizí planetě, ale v hlavách bruselských úředníků. Jako by těch nesmyslů, přicházejících z tohoto centra evropské byrokracie nebylo už dost.

Možná si položíte otázku, proč se podobný nesmyslně byrokratický mechanismus zavádí, když nikomu z nás nechyběl? Nejde totiž jen o to, že každá sebemenší organizace, sdružení či spolek, který nějak eviduje data svých členů, se musí tímto nesmyslným paskvilem řídit, jinak bude pokutován astronomickými miliony, ale také o to, že si k této činnosti musíte pořídit zvláštního pověřence. Toho bude asi nutné zaplatit,  protože jak známo, zdarma ani kuře nehrabe, ale, a to hlavně – je zapotřebí nechat si od různých firem toto nařízení „implementovat“. Podobných nabídek o nutnosti oslovit za tímto účelem právě tuhle konkrétní firmu se na vás vysype, jakmile otevřete internet. Až máte někdy pocit, že ono slavné džídýpíár nevzniklo, aby snad byla chráněna naše osobní data, ale aby si jistá skupina lidí dobře namastila kapsu. Je to stejné jako v mnoha jiných případech, energetickými průkazy budov počínaje a kontrolami vašich kotlů ústředního topení konče.

Pikantní na tom celém jsou asi dvě skutečnosti. Ta první je, že je velmi těžké specifikovat, co je to vlastně osobní údaj. Je to moje jméno, datum narození, rodné číslo a nebo skutečnost, že mám rád svíčkovou a stále si ji v závodní jídelně dávám k obědu. Tahle informace je přece také osobní. A za druhé, jak už je v Čechách dobrým zvykem, směrnici jsme sice přijali, ale…prováděcí předpis zatím jaksi chybí. Na rozdíl od oněch bruselských byrokratů, kteří přijali včas, ti čeští jaksi…snad zaspali, měli mnoho jiných naléhavějších úkolů, selhal jim  počítačový program, nebo se změnil pan ministr a oni byli z té změny natolik zmatení, že… zkrátka není! A tak přijmeme ten nesmysl v té maximální podobě, však on si občánek nějak poradí. A když neporadí, nastoupí implementátoři!