Asi by bylo logické, abych v souvislosti s datem 17.11. napsal několik vznešených myšlenek o pádu totality. Ale nějak jsem si řekl, že ne. On to totiž bude psát kde kdo, hlavně ti, co s tím až tak neměli nic společného. Realitou je, že historická pravda je  postupně  „modifikována“  a za pár let budou „hrdinové“ listopadu úplně jiní lidé. A tak jsem se rozhodl jít raději proti proudu času.

Tuhle písničku jistě asi znáte. Zpívá se na známou notu.

Za císaře pána a jeho rodinu,
museli jsme vybojovat Hercegovinu.

Císařem pánem je míněno Jeho Apoštolské Veličenstvo František Josef  I. To je ten, kterému Češi říkali „starý Procházka“ a ve Švejkovi na jeho obraz kálely mouchy. A ta opěvovaná Hercegovina je vnitrozemský region na území bývalé Jugoslávie, která je úzce spojena s jiným územím, a to s Bosnou. Proto také dnes Bosna a Hercegovina. Kdysi byla součástí Osmanské říše. Když se pak Bosňáci v roce 1875 vzbouřili proti turecké nadvládě, stala se protektorátem Rakouska-Uherska,  které jí nakonec v roce 1908 anektovalo. To byl také  jeden z důvodů pozdější 1. světové války.

Hercegovina, lautr rovina,
tu musela vybojovat infanteria.