Stížnost hodlají podat v době „mezi svátky“, tedy konkrétně buď 27. nebo 28. prosince. Evidentně chtějí Ústavní soud vmanévrovat do časové tísně a donutit ho k vydání předběžného opatření, které by konání voleb odložilo.

Když nemohu volby vyhrát, alespoň je zablokuji – tak asi mnozí ocení motivy jednání dua Okamura-Samková. Nahlédnout dovnitř člověka a spekulovat o jeho motivaci je však dosti obtížné, a proto bude lepší držet se věcné podstaty sporu. Navíc autoři prováděcího zákona zplodili až neuvěřitelný paskvil, který si o to, být shledán protiústavním, doslova drze říká.

Konkrétní podoba Okamurovy stížnosti bude patrně známa právě až „mezi svátky“, nicméně na brífinku, kde úmysl podání stížnosti oznamoval, své rozhodnutí zdůvodnil i výrokem soudce Nejvyššího správního soudu Vojtěcha Šimíčka. Ten na tiskové konferenci, kde správní soud sděloval novinářům své rozhodnutí o stížnostech kandidátů vyřazených z volební soutěže ministerstvem vnitra, údajně pravil, že Okamurou předložené podpisové archy jsou často psány celé jednou rukou, čímž chtěl patrně ilustrovat, že chybovost Okamurou podaných podpisových listin je opravdu vysoká.

Na výroku soudce na tiskovce pochopitelně nelze stavět potenciálně úspěšnou ústavní stížnost, nicméně celá záležitost odhaluje podstatu problému. Skutečnost, že někdo psal archy jednou rukou, totiž o chybovosti vůbec nic nevypovídá. A podpisy mohou být klidně zfalšované, to by nebylo v rozporu s prováděcím zákonem, poněvadž ministerstvo vnitra pravost podpisů nekontrolovalo a dle zákona kontrolovat ani nemohlo. Takže stačil jakýkoliv klikyhák. Ministerstvo vnitra kontrolovalo pouze to, zda daná osoba uvedená v podpisovém archu skutečně existuje, tedy zda sedí jméno, příjmení, datum narození a adresa trvalého bydliště. Jestli tyto údaje psala jedna ruka nebo rukou deset, je úplně fuk.