Dvacet šest let je generační rozdíl, moc dlouhá doba k napínání naší trpělivosti a určitě dost dlouhá doba na to, abychom podle stavu státu na začátku a na konci tohoto období mohli spolehlivě posoudit, jak se dbalo zájmů obyvatelstva.

V prvním dílu bilance jsme si řekli, v jak špatném stavu stát je po nešťastném začátku, kdy se k moci dostali lidé, kteří nedbali zásady ponechat, co je dobré, a opravit, co je špatné,  a když to pokračovalo devastací národního hospodářství a ztrátou národního majetku. Ve druhém díle je pohled na vývoj zanedbaného sociálního systému a návrh, co s tím udělat. Třetí díl byl o veřejnému zdravotnictví. Teď je před Vámi čtvrtý díl, naznačuje cestu k lepšímu způsobu politiky.

Neúspěchy pokusů opravit systém založený na soutěžení politických stran tak, aby byl prospěšný pro celou společnost, naznačují, že chyba je hlouběji, než ji hledáme.

Ve starém Řecku označovalo slovo „politika“ správu věcí veřejných, a k tomu bychom mohli dodat dnes - při respektování spravedlivých požadavků všech zúčastněných.

Dokud rozhodoval panovník a oponovala mu církev, byla politika spíše způsobem, jak upevnit moc bez nákladného válčení. Ale ani v současnosti mnozí nevidí v politice poslání být spravedlivý ke všem, ale spíše cestu k většímu zisku. Bohatství se však soustřeďuje do rukou stále užší skupiny lidí a tak by skoro všichni občané měli dávat přednost původnímu pojetí politiky. Mají sice většinu, ale zatím ji neuplatnili. Hledejme chybu ve způsobu rozhodování.