V úvodní přednášce analytik Jan Alexa popsal zdavotnictví v ČR a stav jeho financování i důsledky, které to má pro všechny účastníky systému, velmi dobře. Nedovedl však vysvětlit některé příčiny tohoto stavu. Například, že při zdánlivě dostatečném celkovém počtu lékařů, na některých pozicích lékaři chybějí, a jinde je jich více než dost následkem chyb při počátečním řešení jejich odměňování. Také neví, že vyšší frekvence návštěv u lékaře, než je evropský průměr, souvisí se stylem práce našich lékařů a osvětou, kterou pamatují starší pacienti, a není to chutí pacientů trávit čas v čekárně. Ale pokud jde o poplatky za zdravotní péči a spoluúčast, byl korektní a připouštěl, podobně jako zahraniční přednášející, že vhodnost těchto opatření je pochybná a jisté je jen to, že chudším pacientům ztěžují přístup ke zdravotní péči a určitě nezlepšují zdravotní stav obyvatelstva.

V podobném duchu, jako úvodní přednáška, pokračovalo velmi kvalitní vystoupení  Chrise Jamese z OECD, a méně výrazná vystoupení Randi Bjerkelundové z Norska a Stefana Feldera ze Švýcarska. Přednáška Gijs van der Vlugta z třetí země, vybrané jako příklad,  Holandska, byla pro autorovu nemoc jen tlumočena, a byla méně srozumitelná.

V druhém bloku vystoupil náměstek Tom Philipp (Mzd ČR), ale řekl méně, než Jan Alexa v úvodu a nedovedl se ani zastat vhodného sjednocení pojišťoven a místo jeho užitečnosti pro pacienty by raději uměle vytvořil konkurenci. V tom se, pochopitelně, shodl s prezidentem Svazu zdravotních pojišťoven Ladislavem Fridrichem. Jako pravý asociál, ještě drsnější, než bychom čekali od ODS, se projevil poradce ministra financí Adam Vojtěch. On je zřejmě zdrojem zdravotnických omylů Andreje Babiše. Je to ovšem velmi úspěšný mladý muž. Ve zdravotnictví se nevyzná a o ekonomice neví ani základní věci a přesto se drží na místě poradce muže řídícího státní finance.