Na sklonku roku 1989 současní čtyřicátníci vstupovali teprve do pracovního cyklu, zatímco tehdejší třicátníci měli již svou zkušenost s obsazováním nomenklaturních funkcí ovládaných plně tehdejší vedoucí stranou, která si rovněž vybírala loajální pracovníky alespoň navenekstraně oddané, kteří vytvářeli střední článek řízení ve státní správě i v podnicích tehdy plně vlastněných státem a řízených neomylně funkcionáři KSČ. Setkali jsme se s celou řadou dělnických ředitelů a jejich náměstků, kteří si doplňovali vzdělání až v průběhu svého zaměstnání. Doporučením ke studiu na různých institutech si doplňovali vzdělání také pracovníci středního článku řízení, kteří poctivě a věrně sloužili svým soudruhům vedoucím. Pro ty vyvolené potom sloužila jako ideologické centrum tak zvaná“Vokovická Sorbonna“, která vychovávala vysoké stranické kádry. Ne vždy to bylo špatné řešení, ale existovalo cosi jako vzájemná provázanost a podřízenost vyplývající  z naprosto jednoznačných pravomocí stranických funkcionářů. Tato tradice je ostatně praktikována dosud. Stejná personální politika se praktikovala na vědeckých a výzkumných základnách počítaje v to také prognostický ústav ČSAV, který vygeneroval celou plejádu našich současných politiků, počítaje v to také politické důchodce, kteří dnes moudře poukazují na to, co kdo v tomto státě dělá dobře, či amatérsky, nebo dokonce diletanstsky. Politická reprezentace je jen výsledkem tradiční propagandy parlamentních politických stran.

V současné době jsou dnes výkonnou silou tehdejší mladíci a slečny, kteří tvoří skupinu středního věku a jsou dnes nositeli myšlenek i činů naplňujících naši současnost. Změnila se vládnoucí politická reprezentace, ale střední článek řízení zůstal. Nezměnilo se nic ani odchodem části bývalých úředníků do důchodu. Jejich politická setba zůstala zakořeněná i v současném klanu úředníků, především ve státní správě. Oni jsou skutečnými nositeli a činiteli moci.Mezilidské vztahy se posunuly snad jen o závist a snahu o vyrovnání nebo zachování životního standardu, kupní síly a snahy okázale dávat na vědomí veřejnosti pocit vlastní důležitosti. Téměř nic se nezměnilo ve vztahu úředníků na všech úrovních k poníženým žadatelům. Dnešní politická reprezentace se za ně začíná schovávat, aby na ně mohla přesunout odpoědnost za svá špatná, či zločinná rozhodnutí. Je však nutno poznamenat, že jsou jistě i tací, kteří jednají lidsky a považují svoje posty za službu občanům, ale ti byli stejní i za bývalého režimu.