Pravá byla nasměrována k tramvaji a levá jí šlapala na špičku, aby se z ní dotyčný majitel mohl asi lépe vyzout než nastoupil do tramvaje. 

Něco takového jsem zahlédl leda v panelácích před dveřmi bytů, kam si lidé přinesli zvyk z vesnic, kde se sedláci zouvali před vchodem do chalupy, aby tam nenanosili slámu z maštale. Proč se ale někdo zul z bot před nastupováním do tramvaje, to se mi do hlavy nevešlo. Byl podzim, sucho, boty nebyly zablácené a tramvaje zase nejsou tak čisté, aby je člověk musel šanovat.

Leda, že by nějaký tramvaják byl z vesnice a protože síla zvyku je silnější než láska, zul se před vstupem do své řídící kajuty, kde sedí jako král na trůnu. Jenže, jak pak půjde domů? Bos? Jen v ponožkách? Nebo v tramvaji přespí a ráno si nechá přinést z domova jiné botky? Taky mě napadlo, že novou obuv už mohl mít v kabině. Proč by si pak ale nové boty špinil umazanými ponožkami?