Vedou mne k tomu konkrétní rozhodnutí vrcholných soudů.

1. Ministr spravedlnosti veřejně přiznal, že v našem státě mohou padnout rozhodnutí soudů, která jsou v rozporu se zákonem (případ Tluchoř). Erudovaní právníci přinutili ministra spravedlnosti k tomuto doznání. Kolik tisíců jiných pravomocných rozhodnutí je v rozporu se zákonem se nedovíme. Jen některý občan si může dovolit zaplatit takového obhájce, který přinutí ministra, aby se za pravomocné rozhodnutí soudu omluvil. Omluvou ministr přiznal poškozeným náhradu za zpackaný soudní proces.

2. Nejvyšší soud rozhodl, že soudcům náleží doplatky minulých mezd. Soudu bylo lhostejné, že odměňování soudců se řídí jinými předpisy, než odměňování státních úředníků. Ústava jednoznačně stanovuje, že žádný soudce nesmí vynášet podjaté rozhodnutí. Ani soudce Ústavního soudu, nesmí ohrožovat svou nestrannost. Nesmí soudit takový případ, ve kterém je hmotně zainteresován sám, nebo jeho blízcí. To je jediný možný výklad ústavního článku 82. Rozumí soudci rozdílu mezi nestranným a podjatým rozhodnutím? Je tato skutečnost známa všem bývalým i současnému ministru spravedlnosti?