V šedesátých letech min. století zveřejnil časopis Miloši Zemanovi článek, jak je to s naším socialistickým hospodářstvím. V podobném duchu vystupoval Martin Komárek. Václav Havel se domáhal občanských práv pro všechny občany. Socialistický režim se všemi prostředky snažil o jeho umlčení. Okolní „socialistické“ státy se také pomalu hroutily.

V roce 1968 nám televize chvíli zvedala sebevědomí, když se národ vzepřel okupaci. Bohužel, nyní nám ČT předvádí, jak je jednoduché zavrhnout pravdu a spravedlnost. Václav Moravec nechce sobě ani veřejnosti přiznat, že mezi právem, pravdou a spravedlností nesmí být v demokracii spor.

Po roce 1990 byl z vůle většiny zvolen Václav Havel prezidentem. Rozdělování státního majetku podle idejí pražské VŠE nastartovalo jinou ekonomiku, ale nenastartovalo uplatnění práva a spravedlnosti pro všechny občany.

Ve státních funkcích zůstávala většina úředníků, která sloužila „socialistické“ republice. Nové politické strany se formovaly podle smýšlení prezidentů. KSČ se dostávala pomalu do politického života. Bývalí členové Stb, soudci, pracovníci ministerstev a noví členové parlamentu si zajistili v novém právním systému takové podmínky, aby měli zajištěný bezstarostný život. Někteří z nich pořád sedí v parlamentních lavicích.

Jak Václav Klaus tak Miloš Zeman byli národem spravedlivě odměnění. Mohli ve funkcích prezidentů požívat úcty nejvyšší. Ale z republiky se stalo kolbiště, které naprosto ignoruje antické pojetí práva a spravedlnosti.