Po sametové revoluci se podařilo velmi precizně dát do Ústavy všechny prvky zaručující, že budoucí Česká republika bude právním státem, směřujícím ke kapitalismu. Zřízení Senátu byl ústupek levicovým silám. Bohužel ovládnutím tohoto institutu ČSSD utrpěli všichni občané.

Soudní procesy zachovaly veškeré manýry z minulosti. Rozhodování se řídilo a pořád řídí podle soudního pořádku z doby totality. Ústavní soud ignoruje jednotlivé články Ústavy. Poslanci se domnívají, že Ústavní soud a všechny ostatní soudy postupují jako v právním státě. To je hluboký omyl. Podle litery Ústavy nemá žádný soudce pravomoc vydat k některému rozsudku dvě různá rozhodnutí. Ústava proto předpokládá, že soudnictví je dvoustupňové. To značí, že každý spor má nárok na rozhodnutí dvou soudů (soudců). Tuto skutečnost soudy porušují, a zavedení termínu „závazný právní názor“ způsobil, že se ze soudních sporů stává divadelní komedie připomínající hru ping-pong. Patnáctileté spory nejsou divné zákonodárcům ani samotným soudcům.

Ovládnutí Senátu a Ústavního soudu se zřetelně projevilo při odvolávání pana Babiše z funkce premiéra. Jak předseda Senátu, tak předseda Ústavního soudu prohlásili, že s odchodem pana Babiše padá celá vláda. Takový blud svědčí o levicovém smýšlení obou pánů. Protože kdyby vláda byla jednobarevná, k žádnému pádu vlády by nedošlo a výměna premiéra není žádný problém.