Víme, že v USA je k rozhodujícím výrokům (vinen, nevinen) ustanovována desetičlenná porota z občanů. Platí pravidlo, že rozhodnutí poroty musí být jednomyslné. Proč? Protože libovolný počet porotců nezaručuje pravdivý výrok, jestliže jeden porotce není o vině přesvědčený (viz Poznámku). Zákonodárci USA se shodli, že deset porotců je dostatečný počet.

U nás odvolací soud obvykle rozhoduje v tříčlenném senátu. Pravidlo (nevím, zda psané, či nikoliv) pro rozhodování senátu je, že se za pravdivý výrok prohlásí ten, se kterým souhlasí alespoň dva soudci. V případě, že jeden soudce nesouhlasí, je jeho nesouhlasné stanovisko zalepeno do obálky a přiložené k soudnímu spisu.

Náš systém je založen na rozhodnutí nikoliv laické poroty, ale na rozhodování dvou právně vzdělaných soudců. Je velká pravděpodobnost, že soudce nadřazeného soudu bude zkušenější, než soudce I. stupně. Musí platit, že jsou dodržené zákony. Žádný soudce nesmí ohrožovat rozhodnutí jiného soudce (nařizuje Ústava), musí platit axiom dvoustupňového soudnictví. Čili odvolací soud nesmí vrátit spis soudu I. stupně. Odvolací soud musí rozhodnout. Tříčlenný senát je zbytečný, stačí jeden soudce, který rozhoduje podle práva. Tím se splní podmínka osobní zodpovědnosti každého soudce, jak v televizní debatě požadoval předseda advokátní komory.

Současné soudní postupy jsou pozůstatky z doby komunismu. Režim potřeboval prostřednictvím předsedů soudů zasahovat do nezávislého rozhodování soudů. Učinil to tím, že z právních norem odstranil důkaz opaku, a dovolil odvolacím soudům vracet spor soudci I. stupně. Proto je soudní systém ve stavu, kdy se ministr spravedlnosti musí omlouvat za některá nezákonná rozhodnutí soudu. Soudci mohou vydávat nepravdivá (lživá) rozhodnutí.