Ivermectin ve skutečnosti patří mezi širokospektrá antiparizitika, užívaná ve veterinární i humánní medicíně. Tuto látku poprvé izoloval v roce 1975 irský biochemik William C. Campbell z firmy Merck & Co. ze směsi skupiny látek odvozených od avermektinů, objevených ve vzorcích půdy odebraných na jednom golfovém hřišti. V roce 2015 byl William C. Campbell za objev ivermektinu spolu s japonským biochemikem Satoši Ómurou oceněn Nobelovou cenou za fyziologii a lékařství. V roce 1978 Campbell testoval tuto látku s úspěchem na koních jako léčebný prostředek proti mikroskopickému parazitu Onchocerca cervicalis. A protože si uvědomoval, že tento parazit je příbuzný původci v Africe značně rozšířené onchocerciázy (říční slepoty), začala firma Merck na jeho podnět zkoumat možnost použití ivermectinu i v humánní medicíně.

Jakmile byla prokázána neškodnost této látky pro člověka, začala v roce 1982 firma Merck ve spolupráci se Světovou zdravotnickou organizací (WHO) rozsáhlé testování ivermectinu na lidech, které se ukázalo jako velmi úspěšné. Protože říční slepotou trpí především obyvatelé chudých zemí v rovníkové Africe, vedení firmy Merck se v roce 1987 rozhodlo věnovat ivermectin (Mectizan) všem potřebným v této oblasti zdarma po neomezeně dlouhou dobu, přičemž distribuce ivermectinu probíhala ve spolupráci s WHO. Aby nedocházelo ke kšeftaření s tímto lékem, byla zřízena speciální komise (Mectizan Expert Committee) dohlížející na jeho distribuci. Později se do této práce zapojilo též Carterovo středisko v Atlantě, které založilo pro potřeby tohoto programu zvláštní fond. Během prvních šestnácti let (1987 až 2003) činnosti programu tak ivermectin užívalo přes 200 milionů osob ve 33 zemích. A jak se ukázalo, ivermectin lze použít i k léčbě svrabu a aplikuje se za tímto účelem i pacientům v Evropě. U ivermectinu byly již prokázány i protizánětlivé účinky, které jsou výsledkem inhibice tvorby zánětlivých cytokinů, vyvolané lipopolysacharidy.

V případě ivermectinu tedy nejde o nově vyvíjený a zatím nedostupný přípravek. U tohoto léčiva není třeba prokazovat jeho bezpečnost a snášenlivost, nebo zjišťovat, jaké že jsou jeho nežádoucí účinky. Neboť lék už v minulosti prošel potřebnými fázemi klinického hodnocení a registraci na evropské úrovni mu udělila Evropská agentura pro léčivé přípravky (EMA), která hodnotí a kontroluje léčivé přípravky v rámci Evropské unie. A ve chvíli, kdy má nějaký lék platnou registraci, nic nebrání tomu, aby se používal při poskytování zdravotní péče: u tohoto léčivého přípravku se pečlivě sledoval jak výskyt nežádoucích účinků, tak jeho účinky při dlouhodobém užívání, lékaři mají i informace o jeho možných interakcích s dalšími léky. Jinak řečeno, ivermectin se používá čtyřicet let a ve světě ho užívaly miliony lidí, dá se tak říci, že je tento lék vyzkoušený a je dobře otestována i jeho tolerance. Slovenské Národní toxikologické centrum také již vydalo doporučení, jak se stavět k příliš vysokému dávkování při léčbě covidu. I při náhodném užití desetinásobku doporučené dávky jsou nežádoucí účinky tohoto léku mírné a zvládnutelné.