Syrský ministr zahraničí Valíd Mualim po náletech z úterý 4. dubna 2017 oznámil, že cílem syrského letectva v Chán Šajchúnu v guvernorátu Idlíb byl sklad zbraní radikálů z bývalé Fronty an-Nusrá. Podle jiných zdrojů byla cílem náletů navíc i malá továrna jižně od města Idlíb, kde se vyráběly zbraně. Při­čemž za skladem islamistů podle některých spekulací ze sociálních sítí mělo stát Turecko, coby významný sponzor syrské opozice. Jenže Fronta an-Nusrá, na rozdíl od obecně rozšířených před­stav, nemá už dobrou pověst ani v sousedním Turecku, několik let sužovaném teroristickými útoky: tu­reckým bez­pečnostním složkám se v minulosti podařilo v příbytcích radikálů, hlásících se k Frontě an-Nusrá, kromě zbraní zadržet i jimi vyrobený sarin, což se provalilo na veřejnost. Přesto západní představitelé nepřestávali tvrdit, že je nepravděpodobné, aby syrští „rebelové“, bojující s Asadem, dokázali nasadit sarin.

V případě chemického útoku v Chán Šajchúnu se většině masmédií fakt, že tuto oblast ovládají isla­misté z Fronty an-Nusrá, nehodí do krámu, a tak stále hovoří jen o protiasadovských silách, povstal­cích, nebo rebelech, i když se jedná o džihádisty z koalice sunnitských radikálních skupin zvané Džaíš al-Fatah, podporované Saúd­skou Arábií a Katarem, operující v často dnes zmiňované pro­vincii Idlíb. Z našich sdělovacích prostředků to leze jak z chlupaté deky, ale nakonec přiznal barvu i poli­ticky korektní redaktor Oldřich Mánert na iDNESu, konkrétně ve svém článku ze 13. dubna 2017, kde komentoval prohlášení Bašára Asada. Zde zmiňuje „radikální povstaleckou skupinu Džabhat Fatah aš-Šám (Fronta dobytí Sýrie), která společně s dalšími rebely ovládá Chán Šajchún.“

Tedy i pan Mánert uhodil, jak se u nás říká, hřebík na hlavičku, neboť syrskému městečku Chán Šaj­chún a okolním vesnicím vládnou teroristé z Fronty an-Nusrá, maskované honosnějším názvem Džabhat Fatah aš-Šám. Plný název Džabhát an-Nusrá il-Ahl aš-Šám, obvykle zkra­covaný na Džab­hát an-Nu­srá, v překladu znamená „Fronta na podporu lidu Velké Sýrie“. Ovšem přísluš­níci Fronty an-Nusrá nemluví o dnešní Sýrii, nýbrž o „aš-Šámu“, tedy o území, které je označováno jako „Velká Sýrie“. To má zahrno­vat též Libanon, Izrael a Jordánsko. Islamisté z Fronty an-Nusrá hod­lají v Sýrii odstranit „alavitské uctí­vače model“ a deklarují boj proti židovskému státu Izrael, přičemž však jejich hlavním cílem je rozšířit islám do celého světa. Ještě 13.10.2015 visel v hlavních zprávách na iD­NESu článek „Sunnité stupňují útoky na Asada, žene je ruské bezhlavé zabíjení“, který pak zmizel, jak kdyby se do země propadl. Nicméně pod článek se pode­psala redakce iDNESu a ČTK a říkalo se v něm: „An-Nu­sra, která se hlásí k teroristické organizaci Al-Káida, je vedle konkurenční IS nejdůle­žitější džihádis­tickou skupinou v zemi. USA a další západní státy ji zařadily na seznam teroristických skupin.“ Ostatně i na Wikipedii najdete stejnou informaci, přičemž se zde ještě říká, že „v květnu 2013 tak uči­nila i Rada bezpečnosti OSN“. A to, že se An-Nu­srá měla nedávno rozejít s Al-Káidou, nic nezmění na tom, že radikální islamisté z Fronty an-Nusrá patří mezi džihádisty.

Co je však důležitější, v prosinci 2012 se islamisté z Fronty an-Nusrá zmocnili chemické továrny ne­daleko Alepa, přičemž syrská vláda tehdy varovala OSN, že tito „rebelové“ mohou jako chemickou zbraň nasadit toxický chlor, který byl v továrně vyráběn. A tak milice džihádistů z Fronty an-Nusrá s největší pravděpodobností disponují značným množstvím chloru, který nevá­hají nasadit (a zřejmě již několikrát nasadili) jako chemickou zbraň. Přičemž se v minulosti ukázalo, že disponují též zaříze­ním pro výrobu sarinu. Pětistránkové memorandum pro Davida Shedda, zástupce šéfa armádní roz­vědky De­fence Intelli­gence Agency (DIA), které se díky hackerům později objevilo na internetu, totiž dokládalo, že Fronta an-Nusrá vlastní zařízení na výrobu sarinu v Sýrii, navíc memo­randum z 20. června 2013 též zmiňovalo, že zprostředkovatelé této teroristické organizace „nakupují v Turecku a Saúd­ské Arábii in­gredience sarinu ve velkém, po desítkách kilogramů, pro plánovanou velkovýrobu v Sý­rii“.

Jinak řečeno, s velkou pravděpodobností to byla právě Fronta an-Nusrá, která stála v roce 2013 za nejrozsáhlejším použitím chemických zbraní v oblasti Ghúta, východně od Damašku, kde si che­mický útok vyžádal stovky obětí, především žen a dětí. Inspektoři OSN ve své zprávě tehdy konsta­tovali, že envi­ronmentální, chemické a lékařské vzorky, které odebrali, poskytují jasný a přesvědčivý důkaz, že v oblasti Ghúta u Damašku byly použity rakety obsahující sarin s dovětkem, že útočníci použili téměř 400 litrů této látky. Vzhledem k bezpečnostní situaci nebyla mise schopna zdo­kumento­vat úplný rozsah použití chemických zbraní, ani ověřit celkový počet mrtvých. Přičemž apolitická zpráva inspektorů, na rozdíl od všelijakých tvrzení na sociálních sítích a diskusích pod články na nej­různějších webech, ne­obsahuje žádnou narážku, že to byl režim Bašára Asada, kdo sarin použil.