Když vyhrají zastánci katalánské samostatnosti, nemusí dojít k vyhlášení samostatnosti. Jednak by to bylo protiústavní, pokud se nezmění základní zákon, jednak se většina představitelů separatistických stran zavázala, že budou usilovat o samostatnost legálními cestami. Mezi ně patří i změna Ústavy. Nevzdávají se prý svého cíle, ale chtějí ho dosáhnout bez stanovení časového harmonogramu, a to i kdyby měl trvat léta. Pouze malá skupina okolo expremiéra Carlese Puigdemonta soustředěná jako tvrdé jádro zastánců republiky, jak o sobě mluví, trvá na svém: chce, aby nový parlament, který vzejde z voleb 21. prosince vyhlásil nezávislost na Španělsku do osmnácti měsíců. Sám Puigdemont obvinil z Bruselu madridskou vládu, že ho chce trestat za činy, k jejichž naplnění zavázal, když byl v roce 2016 zvolen katalánským premiérem. Madrid na něj zrušil evropský zatykač, aby ho mohl soudit pro všechny zločiny, z nichž ho viní. Některé z nich v Belgii nejsou trestným činem, a tak by mohl být vydán do Španělska, jen kdyby se Madrid zavázal, že z nich nebude obviněn. Puigdemont kandiduje v prosincových volbách do parlamentu a lze předpokládat, že bude zvolen. Jestli tím dosáhne imunity nebo bude parlamentem vydán justici, je už jiná otázka. Dá se předpokládat, že v případě vítězství separatistů nedojde k situacím, jakých byla Evropa svědkem v průběhu letošního roku.
Pokud vyhrají volby strany, které chtějí zůstat ve španělské rodině, určitě dojde k velké diskusi o změně Ústavy. Lidovci si ji přejí nejméně a po letech odmítání tvrdí, že je možné přerozdělování centrálně vybraných peněz, což nejvíce trápí Katalánce, vylepšit i v rámci stávající Ústavy. Socialisté už před volbami (katalánskými) slíbili, že by přistoupili k určitému vylepšení přerozdělování financí, ale ve vypjaté atmosféře boje o samostatnost neměli výrazný volební výsledek. Nejvíce nadějí se vkládá do centralistické strany Podemos. Patří mezi ty nové, což má oproti těm tradičním své výhody i nevýhody. Výhodou je, že zatím nebyla do ničeho zapletena, ani do korupčních afér lidovců, ani do nerozhodnosti socialistů. Výhodou také je, že Podemos má celošpanělskou základnu, která si stojí za svou katalánskou odnoží. Její představitelka Inés Arrimadas, která chce kandidovat na katalánskou premiérku, v sobotu 9. prosince na shromáždění v Tarragoně slíbila, že se podívá pod koberec na výdaje minulých separatistických vlád. Bude-li zvolena premiérkou, nechá provést audit, aby zjistila, jestli peníze na sociální potřeby nešly na podporu akcí za katalánskou samostatnost. Zní to líbivě jako předvolební slib, ale o totéž se už zajímá španělská justice, a ta má v zemí velkou prestiž.
Ať zvítězí ta či ona strana, zastánci „procés“, jak říkají Katalánci svému boji za samostatnost, nebo příznivci jednotného Španělska, určitě se situace uklidní. A protože podle očekávání má dojít k těsnému vítězství, měly by obě strany poslouchat i hlasy svých odpůrců, zejména když všichni prohlašují, že chtějí dosáhnout svého poklidnou nenásilnou cestou.
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
autor: PV
