Advokát není věštec a stoprocentně nezná budoucnost. Je-li poctivý a snad není hloupý, pak s velkou mírou pravděpodobnosti dokáže budoucí vývoj odhadnout. Advokacie je pro mne poslání nutící k přemýšlení, co se stane, když nastane něco jiného a jaké důsledky tak budou vyvolány a jak předejít krizím a komplikacím. Často si kladu otázku, zda jsem v zájmu klienta podnikl všechny kroky, abych eliminoval hrozící škody či jiné újmy, zda jsem skutečně učinil vše, co jsem mohl učinit, aby zlo nezvítězilo. Nemohu napsat, aby dobro zvítězilo, protože někdy se volí mezi více špatnými variantami a někdy pomáháme i lidem, například když nás ustanoví stát jejich obhájcem, s kterými bychom se v soukromí nestýkali.

Ke snaze předcházet nežádoucímu, mne nutí stará vzpomínka. Byl jsem začínajícím advokátem. Nečekaně mi volal klient, že něco podepsal. Popsal mi, co podepsal. Já ho vyzval, aby přijel, ať se pokusíme věc řešit. Bylo mi ale jasné, že se asi nedá nic moc dělat. Když jsem chtěl vyloučit či potvrdit některé varianty okolností uzavření kontraktu, abych se mohl připravit na setkání za 1-2 hodiny, dotázal jsem se mj., proč mi nezavolal. Prý mne nechtěl zdržovat. Já jsem možná podcenil při rozhovoru jeho psychiku. Třeba jsem ho měl víc uklidňovat. Již nedojel. V autě dle rodiny, možná úmyslně, havaroval. Já jsem pak pomáhal jeho manželce a dětem. Byli bez prostředků a ocitli se na ulici.