Nepřál bych ani já komukoliv delší přátelský rozhovor s bezpečnostními složkami této země, který vedl k pozdějšímu odletu našeho letadla až po jejich důkladném seznámení s našimi zavazadly při mé poslední cestě. Je však pravda, že se jím vůbec nedivím. Asi bych se jako bezpečnostní představitel kterékoliv země též zajímal o cizince, který stále sháněl internet, aby zasílal zvukové nahrávky, kde so hovořilo o lidských právech, měl při sobě knihu o téměř 1700 stranách o lidských právech atd., když navíc jsem před tím pátral po právní úpravě odposlechů nasazovaných v této zemi pro účely srovnávací analýzy. Samozřejmě mne jako právníka vyučujícího na vysoké škole zajímala jejich právní úprava odposlechů, když Kuba podobně jako USA neratifikovala American Convention on Human Rights a patří k mimořádným výjimkám v tomto regionu.

Je pravdou, že bych, pokud bych chtěl něco protistátního či vyžadujícího internet dělat, si vzal s sebou vlastní počítač, ale nemohl jsem předpokládat, že až během mé dovolené se najde poslední statečný senátor připravený podepsat plnou moc pro podání návrhu na zrušení či omezení zákona o církevních restitucích, a dokonce se našel i jeden utajovaný náhradník, pokud by jiný senátor nevydržel tlak a svůj podpis odvolal. O SMS předsedy jisté politické strany senátorům zvoleným na kandidátce této strany nehovořím, určitě je to jeho pomluva. Počítal jsem tak před dovolenou, že návrh se nebude podávat, protože jej většina senátorů nechtěla z různých důvodů podepsat. Za této nečekané situace jsem musel na Kubě stále shánět internet, diktovat žalobu z hlavy a postupně diktáty zasílat emailem z Kuby k přepisu a jevit se minimálně podezřele.

Přesto si však nedovolím hodnotit situaci na Kubě tak jednostranně jako někteří, a to ať ve prospěch či v neprospěch památky Fidela. Vede mne k tomu řada důvodů:

1) Mám klienta, Čecha, který tam podnikal a střídavě tam i u nás žil. Nemohu tak tvrdit, že cizinci nemohou na Kubě působit.