Nepřál bych ani já komukoliv delší přátelský rozhovor s bezpečnostními složkami této země, který vedl k pozdějšímu odletu našeho letadla až po jejich důkladném seznámení s našimi zavazadly při mé poslední cestě. Je však pravda, že se jím vůbec nedivím. Asi bych se jako bezpečnostní představitel kterékoliv země též zajímal o cizince, který stále sháněl internet, aby zasílal zvukové nahrávky, kde so hovořilo o lidských právech, měl při sobě knihu o téměř 1700 stranách o lidských právech atd., když navíc jsem před tím pátral po právní úpravě odposlechů nasazovaných v této zemi pro účely srovnávací analýzy. Samozřejmě mne jako právníka vyučujícího na vysoké škole zajímala jejich právní úprava odposlechů, když Kuba podobně jako USA neratifikovala American Convention on Human Rights a patří k mimořádným výjimkám v tomto regionu.
Je pravdou, že bych, pokud bych chtěl něco protistátního či vyžadujícího internet dělat, si vzal s sebou vlastní počítač, ale nemohl jsem předpokládat, že až během mé dovolené se najde poslední statečný senátor připravený podepsat plnou moc pro podání návrhu na zrušení či omezení zákona o církevních restitucích, a dokonce se našel i jeden utajovaný náhradník, pokud by jiný senátor nevydržel tlak a svůj podpis odvolal. O SMS předsedy jisté politické strany senátorům zvoleným na kandidátce této strany nehovořím, určitě je to jeho pomluva. Počítal jsem tak před dovolenou, že návrh se nebude podávat, protože jej většina senátorů nechtěla z různých důvodů podepsat. Za této nečekané situace jsem musel na Kubě stále shánět internet, diktovat žalobu z hlavy a postupně diktáty zasílat emailem z Kuby k přepisu a jevit se minimálně podezřele.
Přesto si však nedovolím hodnotit situaci na Kubě tak jednostranně jako někteří, a to ať ve prospěch či v neprospěch památky Fidela. Vede mne k tomu řada důvodů:
1) Mám klienta, Čecha, který tam podnikal a střídavě tam i u nás žil. Nemohu tak tvrdit, že cizinci nemohou na Kubě působit.
2) Hovořil jsem opakovaně s obyvateli Kuby při cestování autem po Kubě i mimo turistická centra, při náhodných setkáních s jejími obyvateli, při vesnických zábavách, kdy oni nevěděli, kdo jsem já, a já, kdo jsou oni atd.
3) Setkal jsem s naštvaným člověkem, který byl nerad, že nemohl odjet z Kuby do USA, ale zarazilo mne, že mu v odjezdu nebránila Kuba.
4) Mluvil jsem při čekání na kamarády i s vysokoškolákem, který si přivydělával prostitucí a při té jsem si vybavoval údaje z průzkumů, kolik studentů u nás si takto občas přivydělá.
5) Plně rozumím tomu, že z Kuby podobně jako od nás docházejí lidé, nemusí to však mít vždy důvody politické, ale častěji ekonomické kořeny.
6) Hospodářství je zde ve špatném stavu, silnice připomínají tankodrom, části Havany se rozpadají, ale sanitku, kterou jsem viděl na venkově, bych rád potkával u nás alespoň v Praze, nedivím se pak, že dětská úmrtnost je zde mimořádně nízká, a to nejen v porovnání s okolními zeměmi.
7) Počet dětí ve třídě, který jsem viděl, když jsem se zvědavostí učitele požádal při procházce kolem školy, zda se můžeme s přáteli do ní podívat, bych rád měl v našich třídách.
8) Věřím, že zdejší justice přijala řadu zvláštních rozsudků. Když znám ale rozhodování našich soudů například ve věci Jana Gory, kterou začíná napravovat až náš Nejvyšší soud, kladu se otázku, co je horší.
9) Rozumím, že Fidela nesmírně chválil a zajímavě o něm vyprávěl provozovatel malé hospůdky v Havaně, kterého jsem se ptal, zda se pletu, když se mi zdá, že na fotografii umístěné na čestném místě je vedle něj Fidel. Byl to před odchodem do důchodu jeho kuchař. Ale proč mi řekl náhodně najatý místní průvodce po pralese v Kostarice, že snad každý, kdo u nich něco umí, že studoval na Kubě?
Ze všech výše uvedených důvodů nepochybuji, že mnozí budou rádi, že zemřel, některým bude jeho smrt jedno, ale většina obyvatel Kuby bude jeho smrti upřímně želet.
Psali jsme:
autor: PV
