Příspěvek se může líbit jenom těm, kteří chtějí přemýšlet o tom, co se nezveřejňuje, ale lze to prokázat i z veřejných zdrojů, těm, pro které je pravda důležitější než momentální výhoda. Dokonce příspěvek Parlamentní listy mají i na první straně, ale počítám, že tam za chvíli již nebude. Mnozí nemohou mít zájem na zveřejnění údajů v něm obsažených. Jeho sdílení jsem pro kontroversní obsah moc nepředpokládal ani ze strany čtenářů mého profilu, kteří jinak mé příspěvky sdílejí. Proč nečekám jeho větší sdílení? Komu by měl příspěvek vadit? :

1) vedení KSČM, když upozorňuje nejen na populistický charakter návrhu KSČM na zdanění církevních restitucí, ale zejména na to, že o jejich zdanění pravděpodobně vůbec nejde, ale že jde asi jen o mocenský boj uvnitř KSČM, prostě o koryta. Tento závěr se mi zdá na základě zveřejněných údajů jako jediné logické vysvětlení načasování tohoto návrhu, proto nevěřím sdílení ze strany členů KSČM,

2) představitelům ČSSD, protože dokládá, jak fakticky přistupovali politici ČSSD k církevním restitucím, a co se stalo lidem z ČSSD, kteří aktivně vystoupili mimo linii ČSSD spočívající v ústní kritice restitucí, ale ne ve skutcích, které mohly vést k žádoucímu výsledku. Pro členy ČSSD je přístup vedení ČSSD k senátorům, kteří napadli u Ústavního soudu církevní restituce, dostatečným varováním, takže i oni jej mohou sdílet pouze obtížně, pokud chtějí v ČSSD nebýt cílem neoblíbenosti ze strany stranického vedení,

3) křesťanským církvím - protože upozorňuje na zamlčování údajů či nepřesnosti v tvrzeních (nechci napsat přímo na lež) ze strany církevních představitelů. Jak lze sdílet příspěvek upozorňující, že církevní představitelé něco jiného říkají a něco jiného je pravda (minimálně někdy),

4) KDU-ČSL a "její převoditelné páce k nevěřícím" TOP 09 vedené bývalým předsedou KDU-ČSL Kalouskem, protože by mohl příspěvek vést jak k zamyšlení, zda není čas na skutečné oddělení církví a státu, tak i ke zhoršení možnosti prosazování církevní politiky v ČR a její postavení na úroveň odpovídající principům nediskriminace jiných než křesťanských názorů. Stačí si vybavit financování tzv. neziskových organizací a to, kdo je za nimi.

5) ODS - jak by mohli její členové připustit, že fakticky jejich strana se nechala opít rohlíkem a příslibem trvání vlády, bude-li prosazovat církevní restituce. Jak by tak mohli sdílet příspěvek členové strany, jejíž představitelé slyšeli slova: Když nebudou restituce, padne vláda. A tak sotva 3. června 2013 Ústavní soud rozhodl o církevních restitucích, věci se již mohly dát do pohybu dle skutečných cílů a zájmů osob v pozadí naší politiky. ODS již nebyla potřebná a světe div se, 17. června 2013 padl premiér Nečas se svou vládou. Napadá mne: Mouřenín splnil svůj úkol, mouřenín může jít. Vývoj preferencí ODS po prosazení církevních restitucí je krásným příkladem toho, co se stane těm, co nedostatečně vyjadřují zájmy většiny národa. Nápadně mi připomíná vývoj ČSSD od doby, co opustila příslib referenda o církevních restitucích,

6) ateističtí představitelé - jak lze sdílet, že někdo souhlasí byť jen částečně s kardinálem Vlkem?,

7) pravicovým politikům -upozornění na chyby na levici by mohlo vést k úvahám o potřebě restartování levice, kterou se postupně daří uspávat a dokonce orientovat tak, že její nejsilnější politická strana je nejen ekonomicky ohrožena co do samotného základu, když nejde jenom o jeden spor, zatímco z druhé strany napomáhá vytváření ekonomického zázemí pro šíření náboženských myšlenek a ideologie z veřejných zdrojů a přispívá k narušování práv ateistů,

8) levicovým politikům - těm nemůže vyhovovat zveřejnění některých údajů o tom, o co jde fakticky na levici. Kdo nejde s námi, jde proti nám. Co na tom, že nejde o jednotlivce a jejich posty, ale o budoucnost naší vlasti. Prostě platí: Bližší košile než kabát.