Nebezpečný odpad byl totiž po celou dobu vydáván záměrně za „palivo" - z ekonomických důvodů. Šlo v podstatě o podvod a záměrné obcházení zákonů na ochranu životního prostředí.

Přitom se jedná a od začátku se jednalo o nebezpečný odpad podle zákona o odpadech, podle něhož musí jejich původce (tedy podnik DIAMO, resp. Sdružení Čistá Ostrava) plnit veškeré povinnosti původce odpadu podle tohoto zákona. Mezi ně patří mimo jiné i vedení průběžné evidence o jeho všech vzniklých odpadech, včetně přesné identifikace všech subjektů, kterým byl odpad předán. Dodací listy a faktury nestačí. Z této průběžné evidence musí původce odpadů jednou za rok zpracovat roční hlášení o odpadech s uvedením všech subjektů, kterým odpad předal. Dále musí původce odpadů předávat odpady pouze osobám oprávněným podle tohoto zákona k přebírání odpadu, jejich oprávnění si musí předem ověřit. To neplatí pouze u zařízení, která nejsou primárně určena pro nakládání s odpady, ale odpady splňují požadavky na vstupní suroviny (např. elektrárny, cementárny apod.). Tato zařízení nemusí mít oprávnění podle odpadového zákona, ale nesmějí při nakládání s těmito odpady porušovat zvláštní právní předpisy na ochranu zdraví lidí a životního prostředí. Evidenci odpadů vést ale musí.

Všechny tyto doklady (průběžná evidence a hlášení odpadů, oprávnění přebírajících subjektů, základní popis odpadu, protokoly o rozborech odpadu,....) by mělo Sdružení Čistá Ostrava (resp. DIAMO) doložit i zpětně, za poslední tři roky, ke kontrole státu, resp. MŽP a ČIŽP. Jinak se dopustily hrubého porušení tohoto zákona s následkem vysoké pokuty, až do 50 milionů korun. Žádné takové doklady ale nejsou... Kdyby tyto doklady totiž existovaly, vědělo by se dnes přesně, kde a v jakém množství se kaly odstranily.

Proč kontrolní orgány státu již dříve nevyžadovaly po firmách provádějící sanace ostravských lagun tyto doklady a vůbec plnění povinností odpadového zákona?