V roce 1993 jsem trávil několik týdnů ve Francii. Společníka mi dělal mimo jiné jeden (tehdy) mladý učitel, nadšený levičák a europeista. Horoval pro společnou evropskou politiku, protože to prý usnadní společný trh.

Třeba takové normy, povídá. Kdyby byly všude jiné zásuvky, měli by výrobci zařízení na elektrický pohon v každé zemi monopol. Tak mu povídám, že zásuvky se v Evropě celek ustálily i bez nařízených norem, že na to stačí mezivládní dohody (pokud zařízení podléhá domácím normám) nebo sám zájem výrobců hledat si nové trhy. Ale on na to, že v tisících věcí jsou normy nejednotné a to poškozuje i spotřebitele, který se v nich pak nevyzná.

Tehdy ale probleskla okrajovými médii kauza, která mi nahrála na smeč. Byla přijata norma závazná v ES pro rozměry nějakých přepravek nebo palet. A že to ohromně usnadní přístup různých výrobců na nové trhy a sníží náklady na přepravu. Jenže ono se pak zjistilo, že jediné existující linky, schopné vyrábět ony palety, fungují v době přijetí normy jen v Německu. A to se ti líbí, že tím získají náskok, než si je taky postavíte? Beztak si tu normu prosadili, povídám Dedému.