Řezničině ve Francii se dalo zabránit, stačilo by nechat islámské země být na pokoji – Saddám Husajn, Muammar Kaddáfí, nebo Baššár al Asad si s takovými uměli poradit, jenže si začali nakonec dělat svou vlastní politiku a nechtěli se bratříčkovat s USA, proto museli dva z nich zemřít a proti třetímu jsou západem vyzbrojováni právě tací radikálové, kteří stříleli ve Francii a povraždili redaktory satirického časopisu Charlie Hebdo.

Radikální islámské skupiny mají takovou moc a sílu jen proto, že západ je celá dlouhá desetiletí podporuje, vyzbrojuje a cvičí. Začalo to již za dob Sovětského svazu, když na žádost místní marxistické vlády vstoupila sovětská vojska do Afghánistánu, aby pomohla místním umírněným muslimům v boji proti radikálním islamistům útočícím proti mírumilovným afghánským městům (kde tehdy mohli ženy chodit bez zahaleného obličeje a bylo zakázáno a zrušeno právo šaría) z hor a vraždili přitom místní obyvatelstvo stejně krutým způsobem, jako to dnes dělají bojovníci Islámského státu.

Tehdy začala americká vláda podporovat tento druh lidí a vnášet do regionu nestabilitu a násilí a pokračuje v tom dodnes. Stačí si vzpomenout na americké mise v Iráku a Afghánistánu a americké bombardování a podporu radikálních islamistických povstaleckých hnutí v Libyi a Sýrii. Američané dokázali svou politikou za pomoci svých evropských spojenců rozvrátit skoro celý arabský region a zničit většinu místních zemí s cílem vydrancovat jejich surovinové zdroje a nakonec jejich území rozdělit mezi Izrael a Saudskou Arábii.