1. Spotřeba elektřiny poroste

Evropské země se shodly, že budou do roku 2050 uhlíkově neutrální. Fosilní zdroje a vypouštění CO2 tak skončí nejen v energetice a v ostatním průmyslu, ale i v dopravě nebo zemědělství. Dekarbonizace v EU bude vyžadovat zcela bezemisní výrobu energie (tedy výhradně z jádra či obnovitelných zdrojů). Ekologická elektřina částečně nahradí zdroje v teplárenství a začne být mnohem více využívána i v dopravě v podobě elektromobility. Potvrzuje to studie evropské organizace Eurelectric, která předpovídá, že se spotřeba elektřiny v Česku zvýší ze současných 61 TWh na úroveň 90–118 TWh. Podíl elektřiny na spotřebě všech energií v Evropě stoupne z dnešních zhruba 22 na 48 %. Půjde tedy minimálně o 50procentní nárůst poptávky po elektřině proti současnosti. S růstem spotřeby elektřiny počítá i samotná Evropská komise. Na dlouhodobém růstu spotřeby nic nezmění ani současný dočasný pokles spojený s pandemií koronaviru.

2. Energetické úspory se projeví hlavně ve spotřebě fosilních paliv

Často se objevuje argument, že nebudeme v budoucnu potřebovat tolik elektřiny, protože začneme více šetřit a spotřebiče budou čím dál úspornější. Je pravda, že Evropská unie má ambiciózní cíle i v oblasti úspor. Nyní platný závazek je snížit spotřebu energií o 32,5 procenta do roku 2030 oproti scénáři „business-as-usual“ (tedy kdybychom nedělali nic). Jde ale o celkovou spotřebu všech energií (uhlí, ropa, plyn i elektřina), která má klesat o 0,6-1,3 % ročně. Spotřeba elektřiny ale i přesto podle prognóz poroste, a to i když bude spotřeba ostatních druhů energie klesat. Příkladem je automobilová doprava, kde klesne spotřeba ropy, a naopak díky nárůstu elektromobility vzroste poptávka po čisté elektřině. Spotřebiče budou stále úspornější, ale bude jich čím dál víc s tím, jak se bude společnost digitalizovat a moderní technologie prostoupí další oblasti našeho života. Zároveň dojde k již zmíněné elektrifikaci spotřeby i v případě jiných druhů energie.

3. Odstaví se většina stávajících elektráren

Česká republika do roku 2038 skončí se spalováním uhlí pro výrobu elektřiny. Přijdeme tak o 48 procent současné výroby. Je pravda, že v současnosti zhruba 20 procent výroby vyvážíme, ale stále zbývá 30 procent, které budeme muset kvůli výpadku uhelných elektráren nahradit. Kapacita uhelných bloků se již dle nynějších předpokladů do roku 2038 sníží ze současných 10 000 MW (kapacita výrazně převyšující kapacity obou našich jaderných elektráren) na nulu. Otázkou samozřejmě také je, do kdy budou provozovány stávající reaktory v Dukovanech – dalších 15 procent české výroby elektřiny. Nový jaderný zdroj je připravován právě jako náhrada za současnou jadernou elektrárnu.

4. ČR sází na obnovitelné zdroje a jádro

Máme dostatek podkladů, abychom udělali správné rozhodnutí o naší energetice, které ocení generace našich dětí. Aktualizovaná státní energetická koncepce staví budoucnost české energetiky na obnovitelných zdrojích a jaderné energetice, doplněné z části plynem (s ohledem na dobu vzniku počítá i s uhlím). Příprava koncepce trvala několik let, předcházely jí desítky analýz, byla veřejně projednaná a byl vyhodnocen i její vliv na životní prostředí. Také studie ČEPS mluví o nutnosti zajištění stabilních zdrojů v elektrizační soustavě. V České republice musíme vycházet z místních zeměpisných a klimatických podmínek: nemáme například moře, kde lze budovat offshore větrné elektrárny. S dalším rozvojem obnovitelných zdrojů Česko počítá a ČEZ takové projekty připravuje. Strategicky je však vždy bezpečnější stát na dvou nohách než jen na jedné a jaderné zdroje lze jednoznačně označit za opravdu robustní pilíř národní energetiky. Původně se předpokládala stavba tří jaderných bloků, nyní se připravuje jen jeden, což je minimum pro zajištění alespoň základní energetické bezpečnosti. Je možné, že rozvoj obnovitelných zdrojů půjde rychleji a že vítr a fotovoltaika vyřeší své nedostatky. Zodpovědní lidé ale musí počítat i s jinými scénáři.

5. Stabilní zdroje usnadní provoz soustavy

Pro provozování energetické soustavy jsou vhodné stabilní zdroje schopné vysokých výkonů bez ohledu na denní dobu, stav počasí či roční období. Pokud se zříkáme uhlí, musíme volit mezi plynem a jádrem. Plyn však bude možné využívat jen do roku 2050, protože jde stále o fosilní palivo. Po roce 2050 se již budeme muset přeorientovat na zcela bezemisní výrobu energie.

6. Jádro energeticky bezpečnější plynu

Jaderná elektrárna o výkonu 1000 MW spotřebuje ročně kolem 35 tun paliva. Srovnatelně výkonná plynová elektrárna by spotřebovala 2 až 3 miliardy m3 plynu. Palivo do našich jaderných reaktorů může dodávat Rusko i Spojené státy, ale teoreticky i další země. Od loňského roku navíc pod patronátem Mezinárodní agentury pro atomovou energii funguje Mezinárodní uranová banka, která členským státům slouží právě jako záložní rezerva obohaceného uranu pro případ, že by si nemohly zajistit palivo běžnou komerční cestou. Závody na výrobu paliva z obohaceného uranu fungují i v Evropě: např. v Německu, ve Francii, Španělsku či v Holandsku.

I dodávky plynu se diverzifikují. Z toho mají výhody ale zejména přímořské státy, které mohou přijímat zaoceánské tankery.  Čerstvé jaderné palivo se dá bez problémů skladovat do zásoby – na obou českých jaderných elektrárnách máme proto palivo bezpečně naskladněné na několik let dopředu. Oproti tomu i ty největší plynové zásobníky pojmou plyn maximálně na pár měsíců provozu. Tedy i z hlediska strategické energetické bezpečnosti je jádro výhodnější.

7. Za 30 let bez plynu

Plynové elektrárny jsou určitě vhodnou volbou pro rychlé snížení emisí a nahrazení uhelných zdrojů. Ostatně, s jejich výstavbou se počítá i v Česku. Představují ale pouze dočasnou technologii. Evropský závazek klimatické neutrality jim totiž nedává prostor fungovat po roce 2050. Ačkoliv vypouštějí méně emisí než uhelné elektrárny, pořád nejsou uhlíkově neutrální. Emisní pohled je přitom čím dál přísnější: řada environmentálních organizací dokonce Evropu kritizuje za to, že chce plyn využít jako přechodnou technologii a náhradu uhlí plynem dotovat.

8. Na dovoz elektřiny v roce 2040 se nemůžeme spolehnout

Připravovaná elektrárna v Dukovanech bude mít výkon mezi 950 a 1200 MW, tedy zhruba jako polovina stávající dukovanské kapacity. Dnes sice elektřinu exportujeme, ale to se rychle změní. Nové Dukovany pokryjí zhruba 10 % procent budoucí české spotřeby, ale nevyřeší otázku, z čeho budeme vyrábět dostatek elektřiny pro budoucí digitální společnost. Vedle současné jaderné elektrárny Dukovany bude nutné také nahradit odstavované uhelné elektrárny, které všechny skončí do roku 2038. Česko odstaví do této doby celkem 10 000 MW výkonu, což je rovno pěti Temelínům a kapacitě, která dnes porývá spotřebu více jak sedmi krajů naší země. Podle ČEPS budeme již v roce 2025 v zimě elektřinu dovážet. V roce 2030 už ČEPS počítá s dovozem více než desetiny současné spotřeby, v roce 2040 s více než pětinou. Nevyřešenou otázkou ale je, odkud bychom vůbec dováželi. Všechny uhelné elektrárny odstaví i ostatní státy a Německo i své jaderné elektrárny. Elektřiny tak nemusí být dostatek a spoléhat se na dovoz by mohlo ohrozit energetickou bezpečnost naší země.

Stabilní elektřina není důležitá jen pro domácnosti, ale především pro firmy i kritickou infrastrukturu. Její zajištění je otázkou energetické bezpečnosti, pro kterou jsou klíčové domácí zdroje. Spoléhání na to, že v roce 2040 budeme dostatečně a pravidelně zásobováni ze sousedních zemí, je více než riskantní spekulací, kterou odmítá více než 92 % obyvatel Česka.

9. Vnitrozemské Česko nemůže vše pokrýt z obnovitelných zdrojů

Projekty nových jaderných elektráren se připravují nebo se rozeběhly i v přímořských státech (Velká Británie, Finsko, Francie, Polsko, Litva, Bulharsko, Rumunsko), ale jsou důležité hlavně pro vnitrozemské země, kde není v bezemisní energetice pro jádro zatím alternativa. Jadernou elektrárnu staví Slovensko i Maďarsko, dokončena byla letos v Bělorusku. Přímořské státy mohou spoléhat na offshore větrné elektrárny, které jsou schopny dodávat elektřinu 50 % času, což lze u obnovitelných zdrojů považovat za vynikající a velice stabilní výkon.

Solární elektrárny naproti tomu vyrábějí v našem regionu jen zhruba 12 % času a větrné elektrárny na pevnině cca 20 % času. Pro srovnání: jaderné elektrárny ČEZ loni vyráběly 86 % procent času. Přestože Česko musí v budoucnu významně navýšit kapacitu obnovitelných zdrojů, bez stabilních dodávek energie z jádra se v bezemisní energetice neobejde.

10. Nemáme čas

Mnoho času nám už nezbývá. Klíčovými termíny pro ČR jsou roky 2038, kdy podle rozhodnutí Uhelné komise přestaneme vyrábět elektřinu z uhlí, a roky 2030 a 2050, kdy musíme naplnit emisní závazky vůči EU. Zavírání uhelných elektráren však už začalo a rok 2038 je pouze nejzazším termínem. Máme tedy maximálně 20 let na to, abychom proměnili minimálně třetinu, spíše více, české energetiky, kterou předešlé generace budovaly od války. Ani výstavba obnovitelných zdrojů nejde ze dne na den. Povolování, územní plány, i to trvá roky.

Před lety v Kalifornii došlo k rozsáhlému blackoutu, příčin byla celá řada, ale jednou z hlavních byla neochota věci dopředu řešit. Následně po tomto rozsáhlém kolapsu elektrické soustavy se začaly nové elektrárny stavět téměř okamžitě, a to dokonce ve zrychleném povolovacím režimu. Priorita v tu chvíli byla jasná. Ale tato cesta není optimální, není ani ekologická ani ekonomická. Musíme jednat teď. 

Ing. Ladislav Kříž
mluvčí Skupiny ČEZ