Luther vystoupil před půltisíciletím proti odpustkům a krátce na to přišel s myšlenkou, která hodila katolické církvi do jejího strojku na peníze za spasení definitivně skutečné vidle. Prohlásil, že spasení je boží dar, který si nelze nijak zasloužit, a to ani dobrými skutky, natož koupit. Že je hloupost vyhazovat peníze za něco, co už jsme dostali darem, došlo rychle i méně bystrým.

Dnes je zajímavé sledovat, jak úporně se nehledě na Lutherovy teze ve společnosti udržuje podvědomě pravidlo, že pácháním blíže nespecifikovaného dobra lze dosíci společenského uznání a věčné slávy, aniž by kdokoliv byl schopen určit, co je dobré nebo dokonce dobro. Na druhé straně jsou odmítáni lidé, kteří kdykoliv udělali podle též logiky cokoliv špatného. Nádhernou alegorií je přístup takzvaných tradičních nebo demokratických stran k Andreji Babišovi, který je paušálně odmítán bez ohledu na to, co skutečně dělá nebo chce udělat. Podobně absurdní je například odebrání cen nejrůznějších filmům a seriálům, ve kterých hrál Kevin Spacey, protože někdy před třiceti lety šáhnul na chlapa, který si teď na to jako náhodou vzpomněl. Je to stejná logika, proč jsme nemohli vidět Na samotě u lesa, protože Jan Tříska utekl a Chalupáři byli bez úvodní písně, protože Waldemar Matuška učinil totéž…