Když jsem se trochu vzpamatoval ze šoku, vzpomněl jsem si na starý vtip, který říká, že kdo umí číst a psát, je gramotný, kdo to neumí, je negramotný - a ten, kdo umí jen jedno, je odborník. V tomto ohledu je jistě nový premiér významným kandidátem na odborníka, protože je zřejmé, že neumí psát. Prezident pasoucí po odbornících ve vládě může být jistě spokojen, byť zlé jazyky tvrdí, že se během minulé politické praxe prokázalo, že dotyčný kandidát na odborníka neumí ani počítat.

Vybavila se mi rovněž pasáž z románu Karla Poláčka, kdy cukrář Svoboda, upomínkovaný hokynářem Vendelínem Bajzou k zaplacení dluhů, odpověděl dopisem, ve kterém se ohradil kvůli nesprávnému oslovení. Mladý Péťa Bajza, který si dopis přečetl, v něm nalezl strašné hrubky a červenou tužkou pravopisné chyby podtrhl a připsal: "Vnější úprava písemné práce - Méně úhledná; Pravopis: 5.“ Dopis vrátil. Následoval konflikt mezi oběma hokynáři, ve kterém podstata věci – dluh - se stala vedlejší záležitostí.

Přiznávám bez mučení, že jsem si až do dnešního dne myslel, že podobné ceremoniály, jakým je jmenování vlády na Pražském hradě, se provádějí veřejně před televizními kamerami proto, aby se posílila vážnost České republiky a jejich ústavních činitelů, bez ohledu na politickou orientaci, nejen v očích české veřejnosti, ale i v zahraničí. Podobný názor měla i moje choť.